“Deprofesionalizace” učitelské práce: novela zákona o pedagogických pracovnících

Hodnocení: + + | –

Během roku 2019 byla z iniciativy MŠMT připravena novela zákona o pedagogických pracovnících, jejíž nejdůležitější část představuje uvolnění kvalifikačních kritérií pro vstup do pedagogické profese pro absolventy jiných vysokoškolských oborů.^[1] Ředitelé škol regionálního školského systému mají už za současných podmínek možnost výjimečně přijmout jako učitele člověka, který pro daný stupeň školství nesplňuje předpoklad dosaženého vzdělání (střední pedagogické vzdělání pro učitelky a učitele MŠ, vysokoškolské magisterské vzdělání pedagogického směru pro učitele ZŠ a SŠ), nicméně pouze za předpokladu, že se o dané místo neuchází kandidát, jenž takové předpoklady splňuje.^[2] Novela, projde-li úspěšně legislativním procesem, umožní řediteli školy uznat předpoklad odborné kvalifikace učitele druhého stupně základní školy nebo střední školy (všeobecně-vzdělávacích předmětů, odborných předmětů, praktického vyučování nebo odborného výcviku) lidem, kteří dosud nezískali odbornou kvalifikaci pro výkon učitelské profese, ale splňují podmínku požadovaného stupně vzdělání (např. u učitelů druhého stupně či „klasických“ učitelů středních škol jde o magisterské vysokoškolské vzdělání) a v případě tzv. odborníků z praxe též podmínku odbornosti. Pokud tedy ředitel školy nově uzná zájemcům o učitelství předpoklad kvalifikace dle nové úpravy, pak ti budou moci přímou pedagogickou činnost vykonávat nejdéle po dobu tří let. Po uplynutí této doby si musí takto zaměstnaní učitelé doplnit si pedagogické vzdělání (typicky v programu celoživotního vzdělávání vysoké školy).^[3]

Na tomto řešení nepanuje shoda, přičemž polarita ve sporu je podobná té u platů a jejich rozdělení do pevné a nadtarifní složky. Zatímco ředitelské asociace vesměs uvolnění kvalifikačních předpokladů vítají, profesní organizace a spolky zastupující učitele (nejhlasitěji odbory), popř. pedagogické fakulty, odmítají^[4] tento krok jako ústupek z požadavku na profesní úroveň učitelského povolání. Dle kritiků by mělo dojít k takovému zvýšení atraktivity učitelského povolání, aby lidé s pedagogickou kvalifikací směřovali do škol, nikoliv do soukromého sektoru či dalších institucí. Podle vyjádření Centra pro studium vysokého školství a aktuálního reprezentativního šetření Absolvent 2018 působí přímo na školách pouze asi 55 % absolventů pedagogických fakult (zároveň je však nutné dodat, že ne všechny obory pedagogických fakult vedou k učitelské kvalifikaci).^[5] Jako zásadní problém přetrvává to, že český vzdělávací systém o tomto jevu stále nemá data, neboť absentuje nástroj k jejich celoplošnému sledování (typu registru pedagogických pracovníků^[6]).

MŠMT argumentuje potřebností novely zákona o pedagogických pracovnících na základě analýzy, kterou zpracovalo na přelomu let 2018-2019 a jež byla v roce 2019 publikována. Ta poukazuje na regionálně disproporční nedostatek učitelů, jenž postihuje zejména Karlovarský kraj, Středočeský kraj a Prahu (vyšší podíl nekvalifikovaných pedagogů, popř. vyšší podíl neaprobované výuky), zároveň poukazuje na to, že celkový roční úbytek učitelů je významně nižší oproti procentu těch, kdo do učitelské profese vstupují. Významným problémem je rovněž deklarované ukončení až 8,6 tisíce úvazků učitelů ve školním roce 2019/2020 (6,4 % z celkového počtu 135,3 tisíc) s ohledem na věk učitelů. Ředitelé škol již v roce 2019 poptávali více než 6000 úvazků. Z pohledu aprobace pak lze největší “krizi” zaznamenat u zajištění učitelů fyziky na 2. stupni ZŠ, učitelů na středních školách pro výuku v oblasti skupiny oborů „Stavebnictví, geodézie a kartografie“, „Strojírenství a strojírenská výroba“ a „Elektrotechnika, telekomunikační a výpočetní technika”.^[7]

Mezi odbornou veřejností nepanuje shoda ani na tom, zda pedagogické studium^[8] dostatečně připravuje učitele na jejich profesi v konfrontaci s rychle se měnícími technologiemi, jež následně proměňují sociální, kulturní i ekonomickou realitu života. Jakkoliv je toto téma kontroverzní, současná legislativa nechává možnost změn v obsahu a designu přípravy budoucích učitelů zcela v rukou jednotlivých fakult VŠ, jež tyto programy nabízejí^[9].

^[1] PSP ČR (2019). Novela z. o pedagogických pracovnících. Získáno z: http://bit.ly/2Rfsp7G.

^[2] Zákony pro lidi (2019). Zákon č. 563/2004 Sb. , o pedagogických pracovnících. Získáno z: http://bit.ly/2rTsd2Z.

^[3] Novela rovněž počítá se změnami v oblastech akreditací dalšího vzdělávání ped. pracovníků, ustanovením iniciačního období pro začínající učitele či proměnou podoby a poskytování vzdělávání asistentů pedagoga, přičemž právě v této oblasti došlo rovněž k odmítnutí novely ze strany některých profesních a neziskových organizací; např. Stanovisko SKAV k novele Zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Získáno z: http://bit.ly/2qZIl3d. 

^[4] Např. Idnes.cz (2019). Nepedagogové by mohli znovu učit, na vládu míří novela školského zákona. Získáno z: http://bit.ly/2DGYY6m. 

^[5] MŠMT (2019). PUBLIKACE SOUHRNNÉ ZPRÁVY O ŠETŘENÍ ABSOLVENT 2018. Získáno z:  http://bit.ly/2tdXtKQ.

^[6] Více o problému např. v nezávislém hodnocení naplňování Strategie vzdělávací politiky do roku 2020. MŠMT (2018). Hodnocení naplňování Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020. Získáno z: http://bit.ly/2Yd63Fl. 

^[7] MŠMT (2019). Hlavní výstupy z Mimořádného šetření ke stavu zajištění výuky učiteli v MŠ, ZŠ, SŠ a VOŠ. Získáno z: http://bit.ly/2OItSBG.

^[8] Studium na pedagogických fakultách a fakultách připravujících učitele. 

^[9] O tom, jak složitě se proměňuje podoba a regulace podmínek studijních programů připravujících učitele pojednává např. článek Janík, T. a Stuchlíková, I. (2017). Rámcová koncepce přípravy učitelů základních a středních škol aneb o hledání a nacházení konsensu mezi aktéry. Pedagogická orientace. Získáno z: http://bit.ly/2Lj99SP.