Dle poslední zprávy OECD Education at a Glance 2019 dostupných srovnávaných dat z roku 2016 – pohybovaly se podíl výdajů (soukromých i a především veřejných) na vzdělávání (od v ČR pohyboval okolo 3,5 %. Průměr zemí OECD byl okolo 5 %. MŠMT ve svých predikcích však aktuálně hovoří pro rok 2020 o nárůstu podílů výdajů na 4,6 % (je nutné podotknout, že v případě ČR došlo ke změně metodiky – viz Témata pro rok 2020). Situaci dobře ilustruje i studie think tanku IDEA zaměřující se na nízké platy učitelů. Podobné srovnávací statistiky však mohou být poměrně nevyzpytatelné. Např. Eurostat, který nabízí srovnání podílu veřejných výdajů na vzdělávání v roce 2017, přičemž sleduje i další indikátory (např. předškolní vzdělávání, nesledujeme výdaje na vědu a výzkum), už ČR staví do lepšího světla než data OECD (předstihujeme Irsko, Bulharsko, Rumunsko a Slovensko).
Od roku 2016 dochází k vytrvalému navyšování rozpočtu pro regionální školství, zejména s cílem navýšit platy učitelů (MŠMT). Ačkoli s účinností “inkluzivní” novely přibyly v rozpočtech škol významné prostředky na platy asistentů a další potřebné výdaje (iRozhlas), novela inkluzivní vyhlášky, účinná od ledna 2020, snižuje povolený počet asistentů ve třídě i frekvenci kontrol dětí v pedagogických poradnách (Novinky); motivací pro změny byla mimo jiné i finanční „optimalizace“ inkluze (viz Události v roce 2019).
Rozpočet pro vědu a vysoké školy od roku 2016 také stabilně roste. Intenzita výdajů na výzkum a vývoj, tedy jejich podíl na HDP (indikátor, který tak zohledňuje růst platů a inflaci), nicméně klesá (Daniel Munich).
