Nefunkční strategické řízení provázené ad hoc politikou a absencí nástrojů k realizaci změn

Ústředním problémem je absence kapacit (personálních, organizačních a finančních) a infrastruktury (absence „středního článku“ podpory či řízení) pro provedení změn v rámci vzdělávacího systému. Prozatím neexistují odborníci, neexistují instituce a infrastruktura (na MŠMT, v území), kteří by byli schopni a měli kapacitu „odřídit“ změny v oblasti proměny cílů, obsahu a způsobů vzdělávání (viz také Slabina Naplnění rolí zřizovatelů a ředitelů škol naráží na jejich nevyjasněnost, nedostatečné kompetence a přílišnou decentralizaci). Lze proto pozitivně hodnotit, že Hlavní směry vzdělávací politiky 2030+, které slouží jako výchozí bod pro strategii vzdělávací politiky dalšího desetiletí přímo doporučují, aby došlo k „vytvoření vzdělávacího kurzu zaměřeného na rozvoj kompetencí v oblasti strategického plánování a řízení vzdělávací politiky (…) určený zaměstnancům odborů školství, MŠMT a přímo řízených organizací, zřizovatelům, ale i všem dalším aktérům.“

Neduhem koncepčního rozvoje školství je především ad hoc vzdělávací politika. Její důsledek lze číst například z nezávislé evaluační zprávy naplňování Strategie vzdělávací politiky do roku 2020: „Evaluační tým ovšem považuje plnění cílů v řadě případů (týkajících se zejména regionálního školství) za převážně formalistické a „seshora dolů“, často bez souhlasu a porozumění učitelů, ředitelů a rodičů. V tomto smyslu strategické řízení resortu selhává. Nedostatečné přijetí strategických cílů pedagogickou veřejností zpomaluje dosahování priorit a oslabuje důvěru ve vzdělávací politiku. Za prioritní tedy považujeme zlepšení komunikace mezi všemi aktéry vzdělávací politiky a společné sdílení vize vzdělávání ve společnosti. Pro dosažení takové priority je nezbytná věcná a informovaná diskuse, ovšem ve zlepšování informační a poznatkové základny a analýze relevantních dat se pokročilo jen minimálně.“

Od vzniku samostatné ČR se vystřídalo ve vedení resortu 19 ministrů (někteří pouze jako dočasně jmenovaní členové vlády po překlenovací dobu do jmenování řádného ministra), životnost jednoho je tedy v průměru 1 rok a 4 měsíce.

Napsat komentář