Studie Employment Outlook 2019 ukazuje na to, že ČR stojí před výraznou proměnou trhu práce způsobenou automatizací. Tatáž analýza ukazuje, že dosavadní trend snižuje potřebnost – historicky silné – sféry středních kvalifikací a přesouvá těžiště zejména do oblasti vyšší kvalifikace, částečně však i do oblasti kvalifikace nízké. Vzdělávací systém ČR je přitom nastaven velmi výrazně na produkci středně kvalifikovaných absolventů (cca 70 % středoškoláků studuje v odborných studijních programech). Česká vzdělávací politika na tuto skutečnost reaguje nesystémově a velmi vlažně.
ČŠI konstatuje v tematické zprávě o využívání technologií v českých školách tristní stav. Podle zvolených indikátorů, které jsou relativně mírně nastavené, nesplňuje nároky ani čtvrtina českých základních škol.
Velmi důležitý příspěvek do diskuse vnesl v roce 2018 svou analýzou Harry A. Patrinos, ekonom World Bank Group. Závěry sledování dlouhodobých trendů a jejich projekce říkají, že je nutné posilovat zejména úroveň základních dovedností (gramotnosti), které umožňují další (celoživotní učení), soustředit se na rozvoj social skills (celostní osobnostní rozvoj mladých) a investice do terciárního sektoru, kam se přesouvá těžiště získávání odbornosti.
Lze ocenit pojetí Hlavních směrů vzdělávací politiky 2030, které přímo reagují na vývoj společnosti a globální ekonomiky, čemuž navrhují adekvátně přizpůsobit cíle, obsah a způsoby vzdělávání (viz Příležitost Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+).
V souvislosti s technologickými inovacemi / obecně technologickým pokrokem bych poukázal i na velký problém (tj. hrozbu) související s učitelskými kompetencemi. I pro „mladé“ učitele toto není lehké uchopit a pojmout, s těmi o generaci staršími je to zásadní problém, často neřešitelný.