Volání po školních psycholozích? Vytvořme už konečně systém dostupný každé škole

2021

Výchovný poradce, školní psycholog, preventista, speciální či sociální pedagog… Tyto pozice jsou pro zajištění vzdělávacího úspěchu a podpory každého dítěte nezbytné. Jejich systémové ukotvení a dostupnost na školách všech úrovní a typů ovšem stále není standardem. Jakou úlohu specializovaní pedagogičtí pracovníci ve vzdělávání dětí hrají? A jak dosáhnout toho, aby pro ně byli dostupní?

Autor: Karel Gargulák

OBSAH
Nenaplněné závazky vzdělávací politiky
Jak jsme se sem dostali? Charakteristika školního poradenství
Komplexní poradenství pomáhá kvalitě vzdělávání
Závazky státu a vzdělávací politiky: Opakovaná naděje v řešení
Doporučení pro rok 2022

Nenaplněné závazky vzdělávací politiky

Cíle a opatření klíčových strategických dokumentů již minimálně dvě dekády hovoří o tom, že je nutné vytvořit komplexní systém specializovaných pedagogických, sociálních a psychologických služeb, které pomohou učitelům s péčí jak o běžné žáky, tak i žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a žáky nadané (MŠMT, 2014, 2021b, 2021c). Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 například konstatovala, že je nutné ​​všem dětem, žákům a studentům zajistit dostatečnou dostupnost poradenství přímo ve školách a průběžně zlepšovat kvalitu poradenství na všech úrovních školského systému – od vzdělávání předškolního až po vysokoškolské. Dokument rovněž říká, že je nutné podpořit služby školních psychologů a školních speciálních pedagogů v běžných školách hlavního vzdělávacího proudu (MŠMT, 2014, s. 23-24). 

Podle statistik Ministerstva školství z průběhu roku 2020 bylo přesto v celkovém počtu 3 886 běžných základních škol vykázáno jen 375,83 úvazků školních psychologů a 624,34 úvazků školních speciálních pedagogů. Nejvíce jsou tyto pozice k dispozici žákům v Praze, naopak nejméně dostupné jsou v Plzeňském kraji či na Vysočině.

Tabulka 1

Zdroj: MŠMT, 2021 (nepublikováno).
Uvedená data formou pruhového grafu

Více než polovina (celkem 534,76 úvazků) z těchto pozic byla financována z evropských prostředků prostřednictvím tzv. „personálních šablon”, přičemž jim v následujících letech reálně hrozí, že zaniknou. Dalších 195,5 úvazků bylo financováno z podpůrných opatření v rámci systému společného vzdělávání, a jsou tedy vázány na žáka se speciálními vzdělávacími potřebami (nikoliv „na školu”). Z prostředků státního rozpočtu tedy bylo financováno ani ne 300 pozic psychologů a speciálních pedagogů (MŠMT. 2021a - viz použitá literatura).

Právě nestabilita, způsobená závislostí na projektových výzvách, i nezacílenost financování podpůrných pozic představuje dlouhodobý problém, který výrazně snižuje efekt těchto pedagogických sil v podpoře vzdělávání žáků a dále prohlubuje kvalitu vzdělávání jednotlivých škol a nerovnosti mezi nimi (ČŠI, 2020).

Jak jsme se sem dostali? Charakteristika školního poradenství

Změna školské legislativy a nový školský zákon účinný od roku 2005 změnily podmínky pro fungování školního poradenství. Základem systému se stala vyhláška č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (Zákony pro lidi, 2021b). Tu doplnila proměna regulace a financování vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. (Zákony pro lidi, 2021a).

Pokud se zaměříme na situaci ve školách, jádrem poradenství je školní poradenské pracoviště (ŠPP). Za jeho zřízení odpovídá ředitel školy, popř. jím pověřený pracovník. Samotné poradenské služby ve škole jsou obvykle zajišťovány výchovným poradcem, školním metodikem prevence, případně školním psychologem/školním speciálním pedagogem a jejich konzultačním týmem, který je složen z vybraných pedagogů školy (NPI ČR, 2021a). Zde je nutné zmínit, že ze zákona jsou povinnými pozicemi školního poradenství pouze „preventista” a výchovný poradce, kteří jsou za poměrně náročnou práci odměněni spíše symbolickým snížením úvazku a základním specializačním příplatkem. Systémové řešení, v němž by byli přiřazováni školní psychologové nebo speciální pedagogové tzv. „na školu”, neexistuje, a to navzdory závazkům vzdělávací politiky z minula. Záleží tedy především na schopnosti ředitelů škol tyto pozice finančně a personálně zajistit z národních nebo evropských zdrojů či s přispěním svého zřizovatele. To přirozeně vede k zásadním rozdílům v kvalitě a podpoře vzdělávání žáků (ČŠI, 2020; Stuchlíková & et al., 2018 - viz použitá literatura). 

Systém společného vzdělávání a podpůrných opatření s účinností od roku 2016 umožnil na základě diagnostiky přidělit a financovat personální podporu žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami, tzn. speciálního pedagoga, psychologa či další podpůrné pracovníky. Tato možnost však nebývá často využívána (hlavním typem personální podpory je asistent pedagoga), což potvrzují i čísla v předchozí kapitole. Nevýhodou tohoto systému je celková nestabilita, kdy s odchodem žáka ze školy tato pomoc končí. Škola pak často ve spolupráci se školským poradenským zařízením hledá cesty, jak kontinuitu podpory udržet a navázat ji na jiného žáka se speciálními vzdělávacími potřebami.

Co všechno by měl tým ŠPP zajišťovat? To poměrně zevrubně popisuje již zmíněná vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Kompletní přehled nabízí Tabulka 2. 

Tabulka 2

Zdroj: Zákony pro lidi

Z výčtu činností je zřejmé, že není v silách učitelů a dvou specializovaných pozic, které mají omezené kapacity, zajistit ve školním poradenství kvalitní podporu všem žákům (více o problematice Lazarová & Novotný, 2012; Valentová, 2013a, 2013b; Zapletalová, 2021). Ještě více to platí u škol v komplikovaném sociálně-ekonomickém prostředí (více ČŠI, 2020).

Komplexní poradenství pomáhá kvalitě vzdělávání

Jak efektivní může být školní poradenství, dokládají poznatky ČŠI o školách, které úspěšně vzdělávají znevýhodněné žáky. Tyto školy se dlouhodobě opírají o personálně rozšířené školní poradenské pracoviště. Rozvíjí se v nich síť specializovaných pedagogických pracovníků (školní psychologové, školní speciální pedagogové, sociální pedagogové) či školních asistentů (využity jsou i pozice kariérových poradců, koordinátorů inkluze apod.). Inspekce konstatuje, že pozice specialistů jsou ve školách prospěšné, mají významný potenciál zlepšovat odbornou péči o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, odlehčovat učitelům, přispívat k budování pozitivního školního klimatu a vztahů s místní komunitou. Zároveň je podle inspektorů velkým problémem již zmiňovaná nestabilita financování těchto pozic a závislost na projektech (ČŠI, 2020, s. 54-55). 

Zkušenosti ze zahraničních vzdělávacích systémů rovněž potvrzují význam podpůrných pedagogických pozic. Např. dle komparativní studie Evropské komise je podpora dětí od školních psychologů či jiných odborných specialistů nejběžnějším typem intervence pro jejich úspěch ve vzdělávání a vyrovnávání vzdělávacích šancí (European Commission/EACEA/Eurydice, 2020). Tato personální podpora v posledních letech roste (OECD, 2019), přičemž je dostupnější v zemích, které se pravidelně umisťují mezi státy s nadprůměrnými vzdělávacími výsledky, např. v rámci mezinárodního testování PISA (OECD, 2020, s. 87-108). 

Kvalitně zajištěné školní poradenství bývá v ČR typické jak pro školy úspěšně vzdělávající znevýhodněné žáky, tak pro školy výběrové. Tyto školy obvykle zajišťují psychologickou péči pro své žáky, ať již interní, nebo externí formou. Podle školní inspekce pomáhají psychologové v těchto školách řešit problémy přesahující rámec znalostí a dovedností třídního učitele a jejich významnou výhodou je možnost poskytnout okamžitou pomoc (ČŠI, 2021).

Závazky státu a vzdělávací politiky: Opakovaná naděje v řešení

Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, schválená vládou na podzim 2020, požaduje vytvoření minimálního standardu týmu vybraných specializovaných pozic. Ten má zohlednit specifika škol, tj. velikost, druh školy, počet dětí a žáků se SVP. Rovněž má být vytvořen model financování těchto pozic z prostředků státního rozpočtu (MŠMT, 2021c). Implementační plán Strategie 2030+ počítal s vytvořením modelu postupné institucionalizace specializovaných pozic ve školách již v roce 2021. Standard měl být kromě stávajících povinných pozic připraven pro školního psychologa, školního speciálního pedagoga a školního asistenta a měl obsahovat vymezení rozsahu úvazků a náplně práce pro optimální podporu dětí, žáků a učitelů ve škole (MŠMT, 2021c, s. 104).

Komentář Tomáše Boudy: Nejde jen o finance na stabilní platy pro tyto pozice, ale i o možnost je na trhu práce získat. Speciálních a sociálních pedagogů by měl být dostatek, psychologů nikoliv. Je třeba také řešit jejich počáteční vzdělávání či cesty rozšiřování kvalifikací.

Konkrétní návrhy zatím nejsou veřejné. Na konci roku 2021 však z vyjádření představitelů MŠMT i ČŠI vyplynulo, že se nový model institucionalizace dalších pedagogických pracovníků minimálně na úrovni základního vzdělávání skutečně připravuje. Uvažuje se o financování disponibilního úvazku pro školního psychologa či speciálního pedagoga ze státního rozpočtu od roku 2025. Hlavním parametrem na zřízení této pozice má být počet žáků školy a počet žáků se SVP. Větší školy (navrhován je minimální počet 180 žáků) by měly dostat peníze na jeden celý úvazek, který by využily právě na zmíněné pozice (tj. např. v poměru 50 % na 50 % či jiném). Menší školy by psychologa nebo speciálního pedagoga sdílely a dle návrhu MŠMT by je zaměstnávaly psychologicko-pedagogické poradny. Do roku 2025 by měl být tento model financován z evropských peněz (Vokurková, 2021). Návrh však zatím nepočítá s institucionalizací podpůrných pozic na dalších úrovních a stupních vzdělávání či typech škol (např. MŠ, SŠ, VOŠ atd.).

Systémové ukotvení pozic dalších pedagogických pracovníků ve školách může podpořit probíhající úprava novely zákona o pedagogických pracovnících (PSP ČR, 2021). Její poslední verze, která definovala i pozici sociální pedagoga, však spolu s rozpuštěním Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR skončila neúspěchem. Nový ministr školství Petr Gazdík přesto avizoval, že opětovné předložení shodného návrhu bude jedním z jeho prvních kroků ve funkci (ČTK, 2021). Jeho prohlášení umocňuje obsah Koaličního programu nové vlády, který hovoří o legislativním ukotvení a zpřístupnění podpůrných pozic (především školní speciální pedagog a školní psycholog, ale i kariérový poradce, sociální pedagog) na školách (Vláda ČR, 2021).

Závazky vzdělávací politiky i kroky resortu školství dávají naději, že letitý problém neukotvení specializovaných pedagogických pozic v legislativě, bude skutečně řešen. Minimálně žáci základních škol by se již brzy mohli dočkat širší podpory ze strany psychologů či speciálních pedagogů. Účelem tohoto textu je připomenout, že tyto pozice měly být na všech školách standardem již dávno a systémově k tomu stále nedošlo. Pandemie covidu-19 potřebu specializovaných pedagogických pozic na školách ještě více zvýraznila, neboť zahraniční i domácí data hovoří o významném zhoršení duševního zdraví žáků (Bicanová, Korbel, et al., 2021). Zároveň je školní poradenství z pohledu rodičů a učitelů klíčovým nástrojem, jak tuto situaci řešit (Bicanová, Gargulák, et al., 2021). Proto ještě více nyní potřebujeme, aby se co nejrychleji vyrovnaly staré dluhy – byla zajištěna potřebná proměna legislativy a financování, došlo k vytvoření kapacit, standardů kvality, metodického vedení, dalšího profesního vzdělávání atd. V neposlední řadě je také nutné zajistit dostatečné množství odborných kapacit v rámci pregraduální přípravy. 

Strategie 2030+ jde ovšem v návrhu řešení ještě dál, inspirována mimo jiné mezinárodním příkladem dobré praxe. Dokument hovoří o širší meziresortní spolupráci v práci s dětmi ohroženými vzdělávacím neúspěchem. Jedná se o spolupráci škol, pracovníků sociálních služeb (OSPOD, úřadů práce), zdravotnictví (pediatrie, duševní zdraví) a neziskových organizací. Klíčová inspirace je spojena s tzv. case managementem, který má své kořeny v oblastech zdravotnictví či sociální práce (např. Janoušková & Nedělníková, 2008; NPI ČR, 2021b; Solařová, 2013 a další). Zásadní je včasná identifikace ohrožení dítěte, sjednocení postupů jednotlivých aktérů, které s dětmi přicházejí přirozeně do kontaktu, včasná podpora ohrožených dětí a rodiny a preventivní systémová podpora ohrožených dětí a rodin. Na půdě školy se zrcadlí problémy, kterým by se dalo kvalitní mezirezortní a mezioborovou spoluprací předcházet. Podle Strategie 2030+ je cílem zajistit účast dětí v předškolním vzdělávání a snižovat školní absence, posílit rodičovské kompetence a identifikovat další problémy, které ohrožují školní úspěšnost dětí (nekvalitní a nestabilní bydlení, domácí násilí, alkoholismus a jiné patologie v rodině či okolí apod.), a hledat jejich řešení. Informace o konkrétních systémových opatřeních, např. v oblasti financování apod., pro zajištění této vize však na začátku roku 2022 k dispozici nemáme.

Doporučení pro rok 2022

Komentář Dany Pražákové: Připravovaný systém (který je nyní v připomínkovém řízení) cílí pouze na ZŠ. Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 ale konstatovala, že je nutné tuto podporu zajistit “všem dětem, žákům a studentům”. Bylo by proto vhodné zvažovat, jak postupně systémově zajistit institucionalizaci specializovaných pozic i v mateřských školách.

• Zajistit předložení a schválení novely zákona o pedagogických pracovnících. Novela má na základě dat o struktuře a potřebách vzdělávacího systému vymezit specializované pozice učitelů a dalších pedagogických pracovníků ve školách (především školního speciální pedagoga, školního psychologa, sociálního pedagoga, kariérového poradce atd.). Hlavní odpovědnost nese MŠMT a vláda.
• Vytvořit, projednat a schválit model postupné institucionalizace specializovaných pozic ve všech školách (nejen ZŠ, ale i SŠ a dle potřeb i MŠ a dalších). Hlavní odpovědnost nese MŠMT.
• Zahájit přípravu nových institucionálních modelů, návrhů regulace a systémového financování meziresortní spolupráce v práci s dětmi ohroženými vzdělávacím neúspěchem a ze znevýhodněného prostředí. Cílem je jejich včasná identifikace, prevence a  stabilní podpora. Do debaty je nutné zahrnout i odborníky z praxe, zástupce školských, sociálních a zdravotních služeb, odborných asociací, platforem a neziskových organizací. Odpovědnost nese vláda jako celek a klíčová ministerstva – školství, práce a sociálních věcí, zdravotnictví či místního rozvoje.

Za zpětnou vazbu při vzniku textu děkujeme představitelkám a představitelům České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Děkujeme také externím oponentům, zvláště Tomáši Boudovi, Daně Pražákové a Janě Strakové za všechny komentáře a připomínky.