Přijímací řízení: vybíráme správně?

2021

Co nám přináší a co bere stávající systém přijímacího řízení na střední školy? V čem se systém jednotné přijímací zkoušky osvědčil? Splnil původní očekávání? Kam by se měl a mohl vyvíjet současný způsob přijímání žáků do středních škol?

Autor: Miroslav Hřebecký

OBSAH
Vývoj přijímání žáků na střední školy
Zavedení jednotné přijímací zkoušky
Dnešní podoba JPZ
Změny v JPZ během pandemie a jejich dopad na žáky
Vliv JPZ na hodnocení
Výhody a nevýhody stávajícího modelu JPZ
Finanční náročnost
Kvalita testů JPZ
Alternativy k JPZ
Přihlášky – dvě a na papíře
Závěr

Komentář Ondřeje Neumajera: Toto je možná jedna z hlavních příčin problému: významná část populace zastává tezi „v kvalitním a náročném vzdělávacím systému rozhodně nemohou mít všichni maturitu.“ Proto je velmi malá politická vůle s tím něco dělat. Chybí zde silnější inspirativní hlas, který by vysvětloval, že tomu tak být nemusí, že tento přístup je spíše reliktem minulosti a ukázkou nedostatečné dynamiky vzdělávacího systému.

Výběr střední školy je jedním z prvních velkých rozhodnutí mladého člověka a mnohdy zásadně ovlivňuje jeho další profesní dráhu. Je podstatné zajímat se o to, jakým způsobem probíhá přijímací řízení na střední školy v ČR a jaké faktory ovlivňují přechod žáků ze základní na střední školu, a to včetně víceletých gymnázií. 

V systému, který by byl z pohledu žáků ideální, by platila vyrovnanost nabídky a poptávky při výběru školy, případně by nabídka byla vyšší než poptávka. Pak by si uchazeč vybíral svobodně školu, nikoliv škola své žáky. Zásadním problémem naší středoškolské soustavy je ovšem zastaralá struktura. Ta neodpovídá preferencím a zájmům rodičů a žáků, takže na straně jedné máme poloprázdné střední školy zaměřené především na profesní přípravu, které jsou pro stát finančně nejnáročnější, a na straně druhé existuje převis zájmu o školy se všeobecně vzdělávacím programem. To způsobuje, že celý systém je nákladný, část veřejnosti je s ním nespokojena a kvůli nerovnováze mezi nabídkou a poptávkou praktikujeme jednotnou přijímací zkoušku. Zavedli jsme výběrový systém na principu postupného vylučování části žáků, kteří se posléze koncentrují ve „zbytkovém” učňovském školství¹. Tento model je zásadní systémovou vadou. Místo toho, abychom podporovali mladé lidi v dosažení maximálního možného vzdělání, klademe jim v tom naopak překážky. 

¹ Více argumentů v blogu Jiřího Münicha.

Ve veřejné polemice existuje silný hlas, který tvrdí, že „v kvalitním a náročném vzdělávacím systému rozhodně nemohou mít všichni maturitu“². Dalším důvodem pro zavedení JPZ byla snaha vyhovět části základních i středních škol požadujících účinný nátlakový nástroj na žáky, který by „zázračně” zvýšil jejich motivaci k učení. 

² Viz tehdejší ministr školství Marcel Chládek na Radiožurnálu.

Zatímco u učebních oborů jsou kritéria pro přijetí plně v gesci ředitele školy, u oborů maturitních je dnes nedílnou součástí přijímacího řízení jednotná přijímací zkouška (JPZ) organizovaná centrálně státem, s povinnou minimálně šedesátiprocentní vahou v kritériích přijímacího řízení. Jde o tzv. high-stakes zkoušku, tedy prověrku se zásadním vlivem na to, jak bude pokračovat vzdělávání daného jedince a jakého stupně vzdělání nakonec dosáhne. Tato zkouška má zároveň potenciál měnit to, co se děje před ní. Zákonitě se jí přizpůsobuje předchozí příprava žáků v průběhu základní školy i v soukromých přípravných aktivitách mimo školu (viz dále).

Komentář Jany Strakové: Argument „ne každý může mít maturitu" je často kombinován s argumentem „kdo nám bude spravovat boty". Častá je stížnost na vysoký podíl gymnazistů a nízký zájem žáků o odborné vzdělávání, která pramení zřejmě z neznalosti faktu, že v českém vzdělávacím systému je podíl odborného vzdělávání jeden z nejvyšších v Evropě.

Právě proto, že má JPZ takové zvláštní postavení v rámci přijímacího řízení a může mít zásadní dopad na vzdělávací dráhu žáka, budeme se v dalším textu věnovat především otázce přijímacího řízení v maturitních středoškolských oborech regulovaných jednotnou přijímací zkouškou.

Vývoj přijímání žáků na střední školy 

V éře demokratického vývoje společnosti po roce 1989 se Česká republika i nadále vyznačuje ve srovnání se zahraničím velkou mírou sociální rovnosti, která je podporována zavedeným penzijním systémem i všeobecným zdravotním pojištěním. Tato rovnost však už tolik neplatí ve školství, jež nefunguje jako sociální výtah a do značné míry replikuje úroveň rodinného zázemí a socioekonomický status rodičů. (Velké dějiny zemí Koruny české, 2020)

V nové etapě samostatné české státnosti do hry vstoupila i demografie. Od počátku 90. let docházelo k prudkému poklesu počtu narozených dětí, s nímž se postupně muselo vyrovnávat i školství. Reakcí na to byla i optimalizace středního školství, která dopadla především na střední odborná učiliště. Druhým důvodem této optimalizace byl nárůst zájmu žáků o školy se všeobecným vzdělávacím programem, podobně jako ve vyspělém zahraničí. Samostatným fenoménem se stala nově zavedená víceletá gymnázia. Zájem o ně stále stoupá a dávno nejsou „jen pro 5 % nejtalentovanějších”^³.

^³Tak zněl argument při jejich zavádění v devadesátých letech. Realita je dnes minimálně dvojnásobná, v některých krajích odchází ze ZŠ na víceletá gymnázia i přes 20 % žákovské populace pátého ročníku.

Bohužel většinově neplatí, že žák si vybírá střední školu, ale s vyššími aspiracemi rodičů je to především škola, kdo si vybírá. Souhrnně lze konstatovat, že úspěch dítěte v dnešním českém školství nezávisí tolik na jeho potenciálu, ale je nadprůměrně závislý na socioekonomickém statusu rodiny, regionu, kde studuje, a na konkrétní škole a její spádové oblasti. Nejen že je tento stav v 21. století eticky krajně problematický, ale je na úrovni státu nehospodárný. Zásadním zdrojem, který Česko má, je aktivita občanů země. Pokud děti ze sociálně slabšího prostředí nemají možnost svůj potenciál plně rozvinout, důsledky dopadají na celou společnost, nejen na ně samotné. 

V devadesátých letech 20. století bylo přijímání žáků na střední školy v režii školy, o kritériích přijetí rozhodoval ředitel. Postupně rostla úloha komerční společnosti Scio specializované na dodávání a vyhodnocování testů, jejíž služeb využívalo nemálo škol. Mnohé tak ale činily v paletě s dalšími kritérii přijímacího řízení, včetně osobnějších forem (ústní pohovor apod.).

Zavedení jednotné přijímací zkoušky

Jednotná přijímací zkouška byla zavedena v roce 2016. Šlo o rozhodnutí politické, kterému předcházela odborná debata. K ní ale zásadně chyběla analýza dopadů.

Zásadní strategický dokument Bílá kniha (Národní program rozvoje vzdělávání z roku 2001) o centrálních přijímacích testech nehovoří. Naopak mluví o komplexním hodnocení žáků: „Na konci každého stupně základní školy bude realizováno diagnostické hodnocení každého žáka, založené na všestranném posouzení jeho dosavadního vývoje, výsledků vzdělávání a předpokladů pro různé formy navazujícího vzdělávání, které povede k doporučení volby další vzdělávací cesty. Součástí tohoto hodnocení bude – zejména u žáků, jejichž volba vzdělávací cesty vyžaduje zvláštní pozornost – i psychologické posouzení.“ (MŠMT, 2002, s. 92)

⁴Více v Hodnocení výsledků vzdělávání didaktickými testy, ČŠI, 2015.

První větší zkušenosti s centrálním testováním sbíral stát v rámci projektu Kvalita I v letech 2004–2008⁴. Účelem ještě nebylo testovat děti s dopadem na jejich budoucnost, ale sbírat zkušenosti a poskytnout zpětnou vazbu školám i systému. Účast byla dobrovolná a postupně se nabízelo školám pilotní testování žáků 9. ročníků a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií a (později zastavené) testování žáků 5. ročníků ZŠ. V nabídce byly testy českého jazyka, matematiky a obecných studijních předpokladů. Součástí pilotáže bylo i přizpůsobené testování pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Zdůrazněme, že pro školy to byla dobrovolná nabídka.

Česká republika se v roce 2010 zapojila do projektu OECD Review on Evaluation and Assessment Frameworks for Improving School Outcomes, který byl zaměřen na způsoby a efektivitu hodnocení výsledků vzdělávání. V jeho rámci navštívil ČR v roce 2011 tým zahraničních expertů a poskytl jí důkladnou analýzu silných a slabých stránek systému hodnocení. V závěrečné zprávě OECD upozorňuje především na to, že bychom testování neměli vnímat jako nástroj kontroly, ale spíše jako užitečný nástroj zpětné vazby.

⁵Viz například usnesení Národní rady CZESHA z 13. 5. 2015.

I přes všechny tyto skutečnosti tehdejší ministr školství Marcel Chládek jednotnou zkoušku v podobě centrálních testů v letech 2014–2015 připravoval. Stalo se tak na základě ministrovy argumentace proti množství maturantů, velmi pravděpodobně pod vlivem průmyslové lobby, která usilovala o dostatek žáků na učňovských oborech. Pravdou je, že záměr podpořily i některé školské asociace⁵.

Povinná jednotná přijímací zkouška byla nakonec zavedena v roce 2016 jeho nástupkyní Kateřinou Valachovou Vyhláškou č. 353/2016 Sb. O přijímacím řízení na SŠ.

Dnešní podoba JPZ

JPZ se stala povinnou součástí prvního kola přijímacího řízení do všech maturitních oborů s výjimkou oborů s talentovou zkouškou (kromě oboru Gymnázium se sportovní přípravou) a oborů zkráceného studia (podle § 85 školského zákona). Skládá se ze dvou písemných testů (český jazyk a literatura, matematika) ve variantách pro čtyřleté maturitní obory a pro osmiletá a šestiletá gymnázia. Vývojem testů a organizací celé JPZ byl pověřen CERMAT (Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání).

Zásadní vliv na podobu přijímacího řízení mělo povinné stanovení 60% váhy JPZ v celkovém výsledku. Velmi brzy se z dosavadní pestré palety kritérií a používaných nástrojů mnohé z nich na školách vytratily (typicky ústní pohovor). Většina škol se omezila právě na výsledek JPZ, většinou v kombinaci s průměrem známek z posledních ročníků ZŠ, který má ale menšinovou váhu. Některé školy ještě marginálně započítávají úspěchy uchazečů v soutěžích a olympiádách.

JPZ je závazná jen pro první kolo přijímacího řízení. Není centrálně stanovena minimální hranice pro přijetí, pro něž je rozhodující volná kapacita školy. Kvůli tomu je na nejžádanějších oborech a školách v prvním kole přijímacího řízení velká tenze, jinde k takové situaci ale nedochází. Na proporcionálním rozložení žáků na středních školách JPZ nic moc nezměnila. Před zavedením JPZ byl poměr žáků na nematuritních a maturitních oborech 70 ku 30 %, po zavedení JPZ zůstal tento poměr v zásadě stejný. Zavedli jsme silný nástroj, který na distribuci žáků nic nezměnil.

Změny v JPZ během pandemie a jejich dopad na žáky

Pandemický rok 2020/21 znamenal u JPZ změnu. Dozvěděli jsme se díky tomu o mechanismu a dopadech jednotné zkoušky mnoho zajímavého.

MŠMT stanovilo zkoušku pro jaro 2021 povinnou pouze pro první kolo přijímacího řízení do oborů vzdělání na víceletých gymnáziích. V případě čtyřletých oborů vzdělání s maturitní zkouškou a oborů nástavbového studia JPZ povinnou součástí přijímacího řízení nebyla, přičemž o nekonání jednotné přijímací zkoušky mohl rozhodnout ředitel školy. 

Podle dat CERMATu poklesl mírně průměrný celorepublikový převis poptávky po studiu na osmiletých gymnáziích, u šestiletých gymnázií byl pokles menší. U čtyřletých maturitních oborů se registrovalo do centrální evidence uchazečů pouze cca 79 % skutečného počtu uchazečů. Zatímco v oborovém segmentu gymnázií se JPZ neúčastnilo necelých 11 % škol, u obchodních akademií šlo o 45 % škol a v případě průmyslovek o 36 % škol.  Nejvýrazněji odmítly JPZ jako součást přijímacího řízení hotelové a podnikatelské obory SOŠ (63 % škol) a segment maturitních oborů SOU (60 % škol) (CERMAT, 2021).

Graf 1 

Zdroj: CERMAT, 2021.

Na základě této mimořádné situace se potvrdilo, že stávající model centrálně řízené JPZ vyhovuje především gymnáziím a obecně školám s velkým převisem poptávky. Pro školy s převisem nabídky je JPZ nadbytečná a určitým segmentům škol nevyhovuje povinná skladba testovaných předmětů – český jazyk a matematika. Typicky hotelové školy v pandemickém roce ochotně zaměňovaly zkoušené předměty JPZ raději za zkoušky z cizího jazyka.

⁶Konkrétní důkazy i návrh řešení přináší ve svém článku Oldřich Botlík.

Pandemie však ukázala i neblahou rezistenci a nezávislost CERMATu na svém zřizovateli – ministerstvu školství. Typickým příkladem byl okamžik, kdy MŠMT v roce 2021 nařídilo v JPZ prodloužit čas k řešení úloh, aby ulevilo žákům potýkajícím se s dopady distanční výuky. CERMAT coby autor testů se novému pravidlu podřídil, ale ve výsledku příliš o úlevu nešlo, protože byly v úlohách českého jazyka prodlouženy texty zadání či v matematice přidány prvky zvyšující obtížnost, například použitím těžších čísel či potřebou kombinovat v úloze více operací. Snaha MŠMT ulevit žákům tak ve výsledku dopadla na dyslektiky a děti s poruchami pozornosti jako bumerang⁶.

Je třeba dodat, že CERMAT byl patrně veden snahou zachovat rozlišovací funkci těchto testů zejména pro víceletá gymnázia, kde je peloton uchazečů v určitém segmentu dosti vyrovnaný. Je to mimo jiné i důsledkem toho, že se boduje pouze celými body a na poměrně omezené škále.

Vliv JPZ na hodnocení

JPZ lze považovat za institut tvrdého externího hodnocení, jejím cílem je žáky rozřadit. To má na vzdělávací systém zásadní dopad. Rodiče a veřejnost hodnotí podle výsledku JPZ nejen děti, ale i jejich učitele českého jazyka a matematiky či celou školu. Někdy se můžeme setkat dokonce i se zahrnováním výsledků JPZ žáků do hodnocení učitelovy práce ze strany ředitelů škol. Orientace JPZ na ostrou soutěž dokáže spolehlivě neutralizovat snahy o zavádění formativního hodnocení na školách. 

Česká škola stojí převážně na vnější motivaci. Předpokládá, že se žáci budou bát známek, učitelů a přijímaček, a proto se budou učit. S postupující liberalizací výchovy však tato rovnice přestává platit. Dopady JPZ na další vzdělávací dráhu žáků bohužel naplno zůstávají.

OECD nám oproti tomu doporučuje, abychom oslabili kontrolní funkci hodnocení (tedy například k tomu účelu používané testy a známky). A naopak posílili hodnocení ve výuce, které dá žákům zpětnou vazbu a návod, jak se zlepšit.

Výhody a nevýhody stávajícího modelu JPZ

Každý z aktérů JPZ vychází z jiné situace a přichází s odlišnou motivací. Jde o událost, v níž se jednotlivé, často protichůdné aspekty prolínají a střetávají, navzájem na sebe působí.

⁷ Viz také starší studie IDEA z roku 2014, Příprava na osmiletá gymnázia: velká žákovská steeplechase, která na datech ukazuje intenzitu školní a mimoškolní přípravy na přijímačky a zásadní význam rodičovské podpory žáka.

Žák se chce dostat na vybranou školu. Volí strategii, která povede k úspěchu – tedy vybrat školu nejen podle svého zájmu a ambice, ale zároveň takovou, na kterou se doopravdy dostane⁷. Tento fakt mnohé žáky brzdí v rozvinutí jejich potenciálu odpovídajícímu nadání a sázkou na jistotu vybírají školu, kterou poměrně s jistotou absolvují. Později se však budou realizovat v jiném oboru a investovaná energie i prostředky společnosti nebudou využity naplno.

Střední škola si chce vybrat nejvhodnější žáky a mít při tom co nejméně práce s administrací. Někdy jsme bohužel svědky toho, že důvod číslo dvě předbíhá důvod číslo jedna. Nezpochybnitelná logistická přívětivost centrálního řešení od CERMAT má neodolatelné kouzlo, byť se ukazuje, že tento systém není schopen dodávat pro školu nejvhodnější uchazeče, respektive to není schopen na základě testovaných předmětů (český jazyk a matematika) vhodně odhadnout⁸. Existuje dost výrazný rozdíl ve spokojenosti různých typů škol – zatímco u gymnázií najdeme pro JPZ mnohem větší pochopení, střední odborné školy jsou v tom podstatně rezervovanější.

⁸ Viz poznámka o nízké predikční validitě.

Základní škola chce především uspět v očích veřejnosti, tedy naučit své žáky tak, aby se spolehlivě dostávali na vyšší stupeň vzdělávání dle svého zájmu a očekávání. Bohužel tento faktor je natolik silný, že často přehluší přirozený pedagogický instinkt poskytnout každému dítěti co nejsmysluplnější rozvoj odpovídající jeho potřebám.

A pak je tu ještě obecný zájem společnosti. Podle něj by vzdělávání mělo poskytovat každému co nejvyšší přidanou hodnotu, zajistit maximální osobní rozvoj a povznést ho co nejvýše úměrně jeho nadání, bez ohledu na rodinné zázemí, ekonomickou situaci rodičů apod. To je však teoretický ideál. V praxi můžeme slyšet laický názor, že přijímací řízení je spíše „strážce třídního původu” a má zajistit, aby na gymnázia náhodou „nezabloudily děti, které tam nepatří”. Přitom ale ani podle výsledků předchozího vzdělávání, a už vůbec ne podle výsledku JPZ, nedokážeme predikovat, jaký bude budoucí úspěch žáka ve středoškolském studiu, natož pak v životě.

Klady a zápory stávající podoby JPZ 

Klady:

Standardizace a zajištění vzájemné srovnatelnosti
S rostoucí decentralizací českého školství byla snaha standardizovat úroveň škol.

Profesionální úroveň testů
Je jasné, že zázemím centrální instituce CERMAT mají testy vyšší kvalitu a didaktickou úroveň v porovnání s většinou testů vytvářených samotnými školami.

Sjednocení požadavků a ověřovaného vzdělávacího obsahu
Zajištění dopředu známého a jednotného prověřovaného vzdělávacího obsahu je žádoucí pro přípravu na zkoušku i třeba pro případ podání přihlášky na dvě školy současně.

Logistické a organizační zjednodušení pro školy
Tzn. automatizace zpracování, centrální tvorba testů i vyhodnocování. Toto je ze strany škol velmi ceněný aspekt.

Výsledky JPZ a celý proces jejího konání jsou v praxi však jen zdánlivě transparentní a spravedlivé, jak se pokusíme vysvětlit v přehledu záporů.

Zápory:

Zvyšování nerovností
Pro úspěch v JPZ je klíčový vliv socioekonomického statusu, rodinného zázemí a ochoty rodičů podílet se na přípravě dítěte. Tento fakt velmi omezuje funkci školy coby sociálního výtahu. K tomuto jevu nicméně dochází ve všech přijímacích mechanismech, kde poptávka převyšuje nabídku.

Dopad na nematuritní obory
Učiliště a žáci na ně směřující se ocitají ještě více na okraji zájmu, jde o totální ztrátu prestiže a atraktivity učebních oborů. Vypovídající byl například okamžik v závěru školního roku 2019/20 – v červnu 2020, po prvním velkém lockdownu, MŠMT umožnilo návrat žáků do ZŠ nejprve u 9. ročníků s odůvodněním přípravy na přijímací zkoušky. Mnohé ZŠ více či méně nepřímo signalizovaly svým žákům, že návrat je žádoucí jen pro děti, které budou JPZ skládat, u ostatních už není, o co se snažit. (Více o tématu v analýze J. Zemana)

⁹ČŠI v tematické zprávě z roku 2018 doporučuje školám, aby rozšířily způsob přijímání žáků a důsledně uplatňovaly školní přijímací zkoušku, která ověří obecné studijní předpoklady uchazečů.

Omezená možnost profilace přijímacího řízení pro odborné školy
Při povinné 60% váze JPZ, tedy zkoušky z českého jazyka a matematiky, mnohé odborné školy nemohou naplno sledovat ty vlastnosti a dovednosti uchazečů, které budou pro studium na jejich oboru klíčové. I pokud se testované předměty k danému středoškolskému oboru hodí (např. matematika u technických oborů), je zde problém s kalibrací testu. Ten má především rozřazovací funkci a je konstruován tak, aby ji dobře splnil u gymnázií s velkým převisem poptávky uchazečů. Mnohem hůře tak tuto roli naplňuje u uchazečů na odborných školách, kteří na mnoho z úloh nestačí a vzájemné porovnání mezi nimi (při bodování celými body) není dostatečně vypovídající pro všeobecně velkou neúspěšnost v centrálním testu⁹.

Komentář Ondřeje Neumajera: V anglické literatuře se uvádí, že standardizované testy vůbec nezohledňují "deep and creative thinking" (v českém prostředí překládáno jako “hluboké a tvořivé myšlení”).

Testy neměří celý vzdělávací obsah
Už z podstaty forma testů není schopna pokrýt prověření všech stránek kompetenčně pojatého kurikula, byť jen v předmětech českého jazyka a matematiky. Objektivita a srovnatelnost centrálních testů je zdánlivá. Poměřujeme všechny žáky pouze dovedností obstát v testu. Nejsou zjišťovány a porovnávány parametry jako mluvní či písemný projev, měkké dovednosti a mnohé další. Například kreativita je v přímém protikladu vůči jednotným testům vyhodnocovaných počítačem. V přípravných kurzech jsou často žáci před kreativitou v JPZ výslovně varováni. Na nejlepší školy tak přednostně vybíráme určitý typ osobností schopných vejít se do přesné šablony, nevybočující příliš z řady.

Nejasný rozsah požadovaných vědomostí a dovedností
Testovaný obsah by měl být jasně stanoven a logicky by měl být otiskem rámcového vzdělávacího programu. U zvolené testové formy JPZ s centrálním vyhodnocováním to však v praxi není proveditelné. Rozsah je tak stanovován prostřednictvím tzv. Specifikace testů, která je uveřejněna na webu CERMATu. Struktura a formulace jsou však dosti vágní, umožňují v konkrétním znění testů značnou volnost, což na druhé straně způsobuje nejistotu uchazečů, rodičů i učitelů. Principiálně správným řešením by bylo, aby MŠMT ustanovilo nezávislou komisi odborníků, kteří požadavky jednoznačně a jasně definují. Zatím to probíhá tak, že toto zadání si vytváří sám CERMAT a ministerstvo ho jen formálně schvaluje.

Zpětný efekt na ZŠ a její kurikulum, opomíjení části žáků, zužování obsahu vzdělávání
V závěrečných ročnících ZŠ se pozornost učitelů soustředí na děti směřující na maturitní obory. V českém jazyce a v matematice se v probíraném učivu velmi zohledňuje podoba testů JPZ bez ohledu na školní vzdělávací programy. O tom, co se učí, nerozhoduje RVP, ale obsah testů v přijímacím řízení. Ve výsledku tento fakt snižuje celkovou úroveň absolventů ZŠ a u zájemců o maturitní obory (nejvíce u víceletých gymnázií) vede často k drilování čistě jen na přijímací testy.

Omezená pravomoc ředitelů škol
Ředitel školy je podle školského zákona hlavní odpovědnou osobou za podobu a výsledky pedagogického procesu na své škole. Předepsaná JPZ s více jak nadpoloviční vahou v soustavě přijímacích kritérií mu tuto pravomoc již na vstupu zásadně omezuje a mnoha specifickým školám v podstatě vnucuje systém koncipovaný primárně pro gymnázia.

Komentář Ondřeje Neumajera: Nemusí se jednat jen o vyloženě chudé rodiny, záleží také na vnitřním (možná zvykově daném) nastavení rodin, kdy mnohé z nich ani zvláštní mimoškolní příprava na zkoušku nenapadne, resp. není vnímána jako něco zásadního.

Šedé (stínové) vzdělávání
Způsob testování v JPZ rozjíždí doučovací průmysl prostřednictvím soukromých agentur, na který mají jen některé rodiny, děti z těch chudších to opět znevýhodňuje. Nácvik se soustředí v rozporu s kompetenčně pojatým RVP na typové úlohy a obecné jednoúčelové strategie, jak v testech uspět. Podrobně se stínovému vzdělávání a jeho socioekonomické podmíněnosti věnoval výzkum CLoSE.

Neadekvátní vliv CERMATu
Jde o přímo řízenou instituci MŠMT, která je tradičně skoupá na sdílení informací. Tím, že CERMAT dosti autonomně určuje podobu a obsah testů, realizuje de facto svoji vlastní vzdělávací politiku se značným dopadem na celý vzdělávací systém.

Problematická kvalita testů
Především je třeba konstatovat, že centrální testy připravované CERMATem jsou kvalitou o řád lepší, než kdyby testy vytvářely jednotlivě samotné školy. I přesto jsou vůči CERMATu od odborné veřejnosti dlouhodobě vznášeny výhrady po stránce obsahové i psychometrické – více viz část Kvalita testů JPZ.

¹⁰Alespoň částečnou kompenzací pro cizince může být fakt, že dle §20, odst. 4 školského zákona se „osobám, které získaly předchozí vzdělání ve škole mimo území České republiky (...), při přijímacím řízení ke vzdělávání ve středních a vyšších odborných školách promíjí na žádost přijímací zkouška z českého jazyka..."

Dopad na cizince
Není dostatečně zohledněno specifikum žáků s odlišným mateřským jazykem ani romského etnika. Nedostatečná znalost českého jazyka je odsuzuje předem, bez ohledu na jejich potenciál, ke studiu na méně atraktivních školách a oborech, což je v rozporu s jejich zájmy i se zájmy společnosti na jejich co nejúspěšnější integraci. JPZ tak dosti zásadně limituje integraci mladých cizinců a vznik romské střední třídy. (více META, 2020)¹⁰

Přestože v oblasti kompenzace specifických vzdělávacích potřeb vykonal CERMAT velký pokrok a je třeba ocenit míru zohledňování handicapů, stále principiálně hrozí riziko, že vzdělávací porucha ovlivní jednorázový výsledek v testu. Pro všechny jmenované případy by byla kritéria přijímacího řízení zohledňující dlouhodobé výsledky a osobnost uchazeče mnohem vhodnější.

Finanční náročnost

Při výpočtu ekonomických nákladů na konání různých podob přijímacího řízení se často operuje s argumentem, že centrální organizace testů ušetří společnosti značné prostředky. To není tak zcela pravda. Hromadná organizace přijímacích zkoušek s velkým zapojením výpočetní techniky jistě zvyšuje efektivitu zkoušky. Ovšem přínosem je především časová úspora, nikoliv ekonomická. Uvědomme si, že bylo nutné nakoupit pro školy potřebné technické vybavení. Při porovnávání, zda jsou nákladnější centrální nebo školní testy, navíc automaticky předpokládáme, že by se zrušením JPZ i nadále všechny školy chtěly používat testy a samy si je vytvářely. Zcela jistě by tak nečinily školy, které nemají dostatečný zájem uchazečů, a pravděpodobně by i mnohé další školy zvolily jiná, netestová kritéria svého přijímacího řízení.

Ekonomické náklady však nemá jen stát a školy. Nemalé výdaje čekají také rodiče v přípravě svých dětí na přijímací zkoušky. Ovšem pouze těch, kteří na to mají a mají vůli se o vzdělání a budoucnost svého potomka zajímat, což je zdrojem kritizované nerovnosti.

¹¹Vyjádření ve 45. minutě záznamu – kulatý stůl Přijímací zkoušky ve světle koronaviru.

Jedním z pádných důvodů podporujících tzv. doučovací průmysl specializovaných soukromých agentur i individuálního doučování je vedle nutnosti nácviku specifických dovedností a strategií i skutečnost, že testy CERMAT jdou svým zadáním úloh v některých případech nad požadavky Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, jak veřejně potvrdila na kulatém stolu SKAV a EDUin ke vzdělávací politice dne 28. 1. 2021 ředitelka CERMATu Michaela Kleňhová¹¹.

Modelový výpočet pro 5. ročník, přijímací zkoušky na osmileté gymnázium (MAT + ČJ)

Komentář Daniela Münicha: Relevantní téma v souvislosti s kvalitou testů je i časový limit. Mám hypotézu, že„přemýšliví" žáci, kteří spoléhají spíše na hledání řešení než na biflování se odpovědí na typizované otázky, potřebují výrazně více času na realizaci testu. Pokud to tak je, pak testy dělají přesný opak toho, než co od nich očekáváme.

Kvalita testů JPZ

Každý kvalitní test by měl splňovat několik základních vlastností. Především by měl být validní a reliabilní.

RELIABILITA udává spolehlivost testu. Tedy zda při opakovaném použití testu dostaneme podobné výsledky.

OBSAHOVÁ VALIDITA sleduje, zda úlohy v testu reprezentativně pokrývají stanovený rozsah vzdělávacího obsahu (učiva).

PREDIKČNÍ VALIDITA vyjadřuje, zda test jako celek měří dostatečně přesně a zda výsledek v testu dobře předpovídá hlavní zájem, kvůli kterému se test dělá. V případě JPZ tedy budoucí úspěšnost ve středoškolském studiu.

¹²Mnohá data v anonymizované podobě CERMAT nezveřejňuje, ve sporných případech a úlohách chybí ve stanoviscích argumenty, u soudu opakovaně uspěly žalující strany stěžující si na výsledek své maturitní zkoušky a například nejasnost zadání úlohy nebo více řešení, než připouštěla pravidla.

Test může být spolehlivý – mít vysokou reliabilitu, ale přitom nemusí měřit zkoumanou vlastnost – takže může mít současně nízkou validitu. Vztah mezi reliabilitou a validitou je vztah mezi přesností a správností.

Reliabilitu a obsahovou validitu se CERMAT snaží sledovat. Problém je především v nedostatečné transparentnosti a v nízké úrovni psychometrie. Organizátor testování není schopen věcně obhájit, jak testy vytváří a co ve skutečnosti ověřují¹². Debatu odborné veřejnosti by jistě zrychlilo a zpřesnilo, kdyby u každé úlohy byl zveřejněn očekávaný výstup, tedy co přesně daná úloha ověřuje a tím pádem i její opodstatnění v testu. Z psychometrického hlediska nevíme s jistotou, zda testy nediskriminují některou ze skupin žáků, protože dosud nebylo vyslyšeno volání po zveřejnění podrobných anonymizovaných dat. (Münich, J., 2020)

Komentář Jaroslava Fidrmuce: Některé školy sledují korelaci výsledků přijímací zkoušky (přijímacího řízení) a výsledků žáků v průběhu středoškolského vzdělávání. Toto by bylo dobré zavést na celostátní úrovni.

Hlavní nedostatek však v obecné rovině tkví v chybějícím sledování predikční validity, v tomto ohledu by mělo MŠMT jednoznačně CERMAT zaúkolovat. Bylo by žádoucí počítat predikční validitu v podobě výsledku JPZ vůči následnému průměrnému prospěchu na SŠ, případně prospěchu u maturitní zkoušky (více Bartáková et al., 2018). Korelace výsledků žáků v JPZ a později u maturity je zatím velmi slabá (predikční validitu JPZ vůči maturitním výsledkům zpochybňuje například Ondřej Šteffl.

Alternativy k JPZ

Komentář Tomáše Boudy: Je dobré zmínit provázanost autonomie a akontability. Autonomní škola má mít zodpovědnost za žáka, kterého přijme, tj. má predikovat jeho úspěšné absolvování při standardním průběhu vzdělávání. Tento aspekt byl oslabován normativním financováním (ředitelé byli pod tlakem přijmout všechny uchazeče, což se týkalo i SOU), které bylo reformováno.

Ke stávajícím centrálním testům existují alternativy. Je žádoucí, aby přijímací řízení bylo organizováno plně v režii školy tak, aby odpovídalo co nejvíce budoucímu profilu absolventa. Rozhodující osobou by měl být ředitel školy, který může využít plné spektrum nástrojů a neměl by být omezován vyhláškou stanovující mu šedesátiprocentní váhu výsledků centrálních testů.

Mix kritérií by měla škola volit s přihlédnutím ke kladům, záporům i limitům jednotlivých nástrojů, jakož i k celkovému charakteru studia, zájmu o něj a individuálním kapacitním, personálním a organizačním podmínkám konkrétní školy. Testy CERMATu by se měly stát nepovinnou možností, kterou školy mohou, ale nemusí využívat. Zároveň má velký smysl rozvíjet na školách kariérové poradenství.

Další nástroje, které se nabízejí:

(*) Někteří experti upozorňují na to, že tento typ testu je nahraditelný svými výsledky a korelací testy z ČJ a MAT v JPZ. Svoji rozřazovací funkci plní více test z matematiky, takže je mnoha školami v kritériích bonifikován oproti českému jazyku.

(**) Specifickou aplikovanou podobou používanou v komerční personalistické praxi je tzv. assessment centrum.

Přihlášky – dvě a na papíře

Dvě přihlášky

Za pozornost stojí samotný systém pouhých dvou přihlášek. Ten prokazatelně není odolný proti taktizování a vede k nespravedlnostem. Výběr nejvhodnější školy se tím uchazeči komplikuje. Podmínkou pro úspěšný výběr školy je také informovanost, což negativně dopadá na žáky, kterým rodiče nechtějí nebo nemohou v tomto procesu pomoci.

Za současných standardů digitalizace se nabízí mnohem lepší systémy: žák by mohl podávat přihlášku s preferenčním pořadím více škol. Data o tom by byla centralizována (podobně jako o přihláškách na VŠ); školy by následně do systému vložily pořadí svých uchazečů a centrálně spuštěná optimalizační procedura by provedla přiřazení žáků školám. Centrální sběr dat by přitom nevylučoval částečnou či plnou autonomii škol při stanovení přijímacích kritérií.

Papírový anachronismus ve 21. století

Zatímco samotné zpracování a vyhodnocování centrálních testů i reporting výsledků jsou od počátku nastaveny úměrně dnešní době, tedy plně digitalizovaně, v ostatních fázích přijímacího řízení to není zdaleka samozřejmé. U použití papírových testů a ručního vyplňování uchazečem jsou pro to relevantní pedagogické důvody, v oblasti administrace přijímacího řízení však jde jednoznačně o přežitý anachronismus.

Stát neposkytuje školám žádný jednotný informační systém, takže tento požadavek nahradily nabídky komerčních subjektů – poskytovatelů školních informačních systémů, které vesměs mají modul pro přijímací řízení (např. Bakaláři). Všechny střední školy (i základní při potvrzování) jsou však nuceny operovat výhradně s papírovými verzemi přihlášek na předepsaném tiskopisu SEVT, který musí pracovníci škol zadávat následně ručně do elektronických systémů.

Již v minulosti navrhla Asociace ředitelů gymnázií ministerstvu model pro elektronickou podobu přijímacího řízení, ovšem bez odezvy. Aktuálně se v roce 2021 zformovala širší koalice školských asociací pod patronací Stálé konference ředitelů (NPI ČR), která bude u MŠMT usilovat o transformaci systému podávání přihlášek do digitální podoby a integraci všech procesů souvisejících s přijímacím řízením do jednotného modulu.

Závěr

JPZ byla zavedena bez hlubší analýzy dopadů a se snahou nasměrovat více žáků na nematuritní obory. Tohoto záměru se nedosáhlo, naopak se postupně naplnily obavy z negativních dopadů, přičemž zápory jednoznačně převládají nad klady.

Jelikož většina středních škol má takřka jako jediné kritérium pro přijetí uchazeče výsledek jednotné přijímací zkoušky, dává dnešní forma přijímacího řízení pouze nárazovou informaci o připravenosti žáka na test z češtiny a matematiky. Ze stávající podoby testů neumíme přesně odhadovat budoucí úspěšnost u maturitní zkoušky, byť je JPZ podmínkou přijetí na všech maturitních oborech.

Podoba centrálních testů má mnoho negativních dopadů, zásadně ovlivňuje výuku na základních školách. Z našich i zahraničních zkušeností vyplývá, že děti mají tendenci se zlepšovat jen ve věcech, které se testují, zároveň tímto institutem odsouváme žáky směřující na nematuritní obory v posledních ročnících základních škol na okraj zájmu. Jednotnou přijímací zkoušku nutíme dělat uchazeče i na středních odborných školách, kde zájem mnohdy nedosahuje nabízené kapacity školy.

Řešením by bylo:

Ponechat centrálně nabízené testy jako nepovinné.
Velmi pravděpodobně by je využívala gymnázia a další nadprůměrně poptávané školy.

Zrušit povinnou 60% váhu.
Tak by se mnohé školy rozhodly posílit svoji profilaci už v přijímacím řízení a testy by doplňovaly dalšími formami posuzování uchazečů, aby dostaly plastičtější a úplnější obraz o jednotlivých žácích. Taková úprava přijímacího řízení by mohla snížit nerovnosti ve vzdělávání a omezit přehlížení žáků směřujících na nematuritní obory.

Zachovat a dále zkvalitňovat centrální nabídku testů.
CERMAT dostal v roce 2021 ještě ústy ministra Roberta Plagy úkol zaměřit úlohy více kompetenčním směrem.

Vylepšovat centrální testy po stránce psychometrické včetně větší transparentnosti a zveřejňování dat v anonymizované podobě k nezávislé kontrole ze strany odborné veřejnosti.
Návrat k testům vytvářeným samotnými školami není žádoucí, byl by krokem zpět. 

Přesunout rozhodující slovo o kompletní podobě přijímacího řízení na ředitele jednotlivých škol.
Ti jsou pro stát i zřizovatele garanty kvality pedagogického procesu. ČŠI by měla mít možnost podobu přijímacího řízení na jednotlivých školách monitorovat a vydávat případná doporučení ke zlepšení a zefektivnění stavu.

Usilovat o to, aby systém byl maximálně prostupný a umožňoval žákům flexibilní změnu dráhy v průběhu středoškolského studia oběma směry.

JPZ zůstává i v roce 2022 realitou. Pro střední školy je to administrativně pohodlný způsob výběru žáků. Navíc z pohledu veřejnosti jde o řešení objektivní a nenapadnutelné. Uvidíme, jak se s podobou přijímacího řízení a jeho dopady vypořádá nastupující ministr školství Petr Gazdík, který deklaruje záměr celý systém přijímání a ukončování středoškolského studia revidovat.

Za zpětnou vazbu při vzniku textu děkujeme Tomáši Feřtkovi. Děkujeme také externím oponentům, zvláště Tomáši Boudovi, Jaroslavu Fidrmucovi, Magdaleně Mouralové, Danielu Münichovi, Ondřeji Neumajerovi, Tomáši Pavlasovi, Daně Pražákové, Janě Strakové, Petru Suchomelovi a Karlu Tomkovi za všechny komentáře a připomínky.