Výrazná neshoda ve směřování úsilí o rozvoj vzdělávacího systému mezi parlamentními stranami nedává šanci na prosazení důležitých reforem (nepředvídatelné hnutí Ano, retrotopická KSČM a SPD, digitálně orientovaní Piráti, ideologicky protichůdné programové priority ČSSD a ODS, vnitřní rozpory i u tak relativně ideově kompaktních stran, jako je STAN, KDU-ČSL nebo TOP09…). Navýšení platů učitelů je jediná shoda napříč politickým spektrem, avšak v odlišných hladinách.
Roztříštěnost v realizaci vzdělávací politiky lze zaznamenat na lokální i regionální úrovni, kde v některých krajích a obcích (Jihomoravský kraj, Ostrava) dochází ke snaze vytvořit smysluplnou strategii rozvoje, kdežto v jiných (Karlovarský kraj) dochází ke snaze modelovat školství dle partikulárních zájmů (viz Slabina Nejednotnost řízení v oblasti regionálního školství, různé v řadě ohledů protichůdné koncepce rozvoje). Jak upozornil OECD Education at a Glance Country Note 2018, subsidiarita v rozhodování je v porovnání s ostatními zeměmi extrémně vysoká – jen 2 % rozhodnutí na úrovni 2. stupně základních škol je přijímáno na centrální úrovni, 68 % leží na škole. Vzniká tak prostor jak místním zlepšením, tak změnám nepoučené, nebo dokonce korupční povahy.
