Hodnocení: + | – –
Významnou událostí roku 2019 byla změna v podpoře společného vzdělávání (inkluze) prostřednictvím tzv. “inkluzní vyhlášky” (vyhláška č. 27/2016 Sb.).[1] Hlavním cílem vyhlášky mělo být dle vyjádření MŠMT “optimalizovat” náklady na tzv. podpůrná opatření (škála metodické, materiální a přímé pedagogické podpory žákům se speciálními vzdělávacími potřebami), stejně jako zefektivnit nastavení systému diagnostiky a podpory na základě zkušeností získaných od roku 2016, kdy došlo ke změně podpory v oblasti společného vzdělávání. Hlavním dopadem nové vyhlášky, která byla podporována ze strany konzervativní části odborné veřejnosti (některých učitelských profesních organizací), je snížení maximálního počtu asistentů pedagoga, kteří mohou působit v jedné třídě, a tím k omezení nákladů na inkluzi.[2] Právě platy asistentů představují totiž největší položku v podpoře společného vzdělávání. Premiér Andrej Babiš se v této souvislosti v minulosti netajil tím, že považuje takto vynaložené prostředky za zbytečné a otevřeně postavil omezené zvyšování platů učitelů právě do konfrontace s nutností hradit z rozpočtu MŠMT náklady na inkluzi.[3] Právě tento motiv se jeví být jako určující pro pojetí vyhlášky v její současné podobě, která nabude v účinnosti 1. ledna 2020.[4] Zatímco obhájci novely argumentují zejména nadužíváním prostředků školami, jejich neefektivním využíváním a v případě asistentů záměnou role pedagogických asistentů (pracovníků kooperujících s učitelem na vzdělávání více žáků) za asistenty osobní, což částečně podporují zprávy České školní inspekce[5], kritika ze strany úřadu veřejné ochránkyně práv vyhlášky upozorňuje na to, že legislativní omezení počtu asistentů ve třídě může významně zkomplikovat situaci školám s vyšším počtem žáků s poruchou chování, kde se účast většího počtu pedagogických pracovníků osvědčila.[6]
Dopady změny podmínek poskytování podpůrných opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami zatím nelze hodnotit, bude to předmětem auditu za rok 2020. EDUin zastává stanovisko, že v dlouhodobě podfinancovaném školském systému není vhodné šetřit na podpůrných službách a opatřeních, jakkoliv vítáme snahu o reflexi dosavadního zavádění a zefektivnění. Ukazuje se, že implementaci musí vždy předcházet dostatečně dlouhá a intenzivní informační kampaň a metodická podpora ředitelů, učitelů i poradenských pracovníků, včetně forem dostatečně dimenzovaného dalšího vzdělávání, aby zaváděné nové formy podpory měly maximální využití a dopad.
[1] Úřad vlády (2019). Návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění vyhlášky č. 416/2017.Sb. Získáno z: http://bit.ly/2ONJgwJ.
[2] ČT24 (2019). Méně asistentů i kontrol v poradnách. Ministr Plaga podepsal vyhlášku o změnách v inkluzi. Získáno z: http://bit.ly/3638exA. Popř. NIDV (2019). Co v praxi mění očekávaná novela inkluzivní vyhlášky? Získáno z: http://bit.ly/33RXQaR.
[3] Idnes.cz (2017). Babiš kritizoval, jak stát dává miliardy na inkluzi a soukromým školám. Získáno z: http://bit.ly/2DLa9uR.
[4] Zákony pro lidi (2019). Vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Získáno z: http://bit.ly/2LmMq8n.
[5] ČŠI (2017). Tematická zpráva – Společné vzdělávání ve školním roce 2016/2017. Získáno z http://bit.ly/33S4DBn. A dále ČŠI (2018). Vybrané aspekty implementace společného vzdělávání v období 1. pololetí školního roku 2017/2018. Získáno z: http://bit.ly/2LkGRHA. Reakcí MŠMT na zjištění v dané oblasti je rovněž i snaha proměnit kvalifikační předpoklady a obsah vzdělávání pro asistenty pedagoga, přičemž to bylo popsáno výše v souvislosti s novelou zákona o ped. pracovnících.
[6] Ombudsman (2018). Připomínky veřejné ochránkyně práv k návrhu vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění vyhlášky č. 416/2017 Sb. (č. j. předkladatele MSMT-12051/2018) Získáno z: http://bit.ly/2rUAofu.
Tohle se tedy opravdu nepovedlo, zejména se ignorují fakta. Analýza ukazuje, že ve veřejném prostoru koluje několik lží (speciální školy vyšly z tzv, inkluze finančně posíleny, drtivá většina není uzavírána, nic není povinné a plošné) a řada nepřesných interpretací (srovnej s Analýzou na http://stanislavstech.cz/). A ty odvádějí pozornost od skutečných problémů se společným vzděláváním (o inkluzi nejde a nešlo), např. řešení kritických skupin žáků (problémy chování, některé případy poruch autistického spektra, zanedbané vybavení krajů odbornými pracovišti v celé šíři postižení, nedostatečné personální a vybavení školských poradenských pracovišť po 15 letech gubernátorského řízení v krajích apod.).
Novela Vyhlášky č. 27 z r. 2019 je zdánlivě „horou, která porodila myš“. Ve skutečnosti může být způsobem, jak „zrušit inkluzi“ tichou cestou – a vše vrátit do stavu v polovině nultých let. Fakticky to nepůjde: stále větší počet dětí se SVP bude v běžných školách, jen se mohou zhoršit podmínky pro jejich vzdělávání. „Noví rodiče“ ale na argument „bude mu líp mezi jemu podobnými“ slyší stále méně.
Text oddílu je nevyvážený a informuje převážně o jednom aspektu vyhlášky, aniž by uváděl základní informace, např. že se jedná o snížení počtu asistentů v běžných třídách ze tří na dva asistenty pedagoga. Stále je tak možnost celkem 3 pedagogických pracovníků v běžné třídě. Nezmiňují se klady vyhlášky. Cílem úpravy inkluze je na základě zkušeností a analytických dat efektivně vynakládat veřejné prostředky jak ve prospěch rovného přístupu ke vzdělávání (podpůrná opatření), tak v rovnováze, aby nedošlo ke snížení kvality výuky běžné populace. K tomu směřuje řada kroků včetně snahy o standardizaci přístupu. MŠMT nehodlá v oblasti „inkluze“ plošně šetřit, naopak chceme jít cestou věcného přehodnocení intervencí tam, kde budou mít skutečně smysl a význam, což považujeme za zcela souladné s principy účelnosti a efektivity