Veřejné v. neveřejné školství: trvající snaha udržet děti a rodiče pod pokličkou

Hodnocení: + | –

MŠMT pokračovalo i v roce 2019 v poměrně restriktivním přístupu k žádostem o zápis nových neveřejných škol do školského rejstříku. Jde zejména o žádosti o založení základních škol. Tento přístup přijala už předchozí vláda, kdy měla řízení vzdělávacího systému v rukou ČSSD. Od té doby probíhala veřejná i expertní diskuse nad tím, zda je či není podobný přístup oprávněný a zda je současný přístup – s ohledem na argumentaci pro zamítání zápisu ze strany MŠMT – v souladu se stávající legislativou. MŠMT v zamítavých rozhodnutích nejčastěji argumentovalo nesouladem s dlouhodobým záměrem (národním či krajským) a dostatečným stavem kapacit veřejných školských zařízení v oblasti, kde by měla nová neveřejná škola vzniknout.[1] Zároveň MŠMT po oprávěně kritické reflexi legality svého rozhodování přistoupilo k jasnější definici podmínek podmínky dalšího rozvoje sítě škol a školských zařízení a změn ve školském rejstříku v rámci již zmíněné přípravy a následném schválení Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2019–2023. Ten vymezuje pro oblast vzdělávání v mateřských školách a na 1. i 2. stupni základních škol rozdílné postavení a účel spádových a nespádových škol. Spádové školy dle schváleného dokumentu představují garanci rovného práva na poskytnutí bezplatného základního vzdělání. Podmínky pro zapisování navýšení kapacit spádových škol (tedy primárně veřejných, neveřejné školy z podstaty věci nemohou být spádové) do rejstříku škol a školských zařízení, případně zápis školy nové, jsou proto z hlediska dlouhodobého záměru upraveny výhradně v návaznosti na demografický vývoj, dostupnost a naplněnost stávajících kapacit. Nespádové mateřské školy a nespádové základní školy pak doplňují soustavu spádových škol v rámci práva zřizovat jiné školy než veřejné. Zapisování nespádových škol do rejstříku škol a školských zařízení dle MŠMT: “…nesmí ohrozit stabilitu vzdělávací soustavy, musí respektovat ekonomické možnosti společnosti a musí odpovídat reálnému zájmu o vzdělávání v takovéto škole.”[2] DZ 2019 pak definuje zmíněný “reálný zájem o vzdělávání” a hranici “ohrožení stability vzdělávací soustavy a ekonomickým možností společnosti” a podmínky definuje následovně: 

a) Jedná se o reálný zájem zejména ze strany zákonných zástupců dětí s bydlištěm v přiměřené dojezdové době (zohledněna budou i stanoviska dalších subjektů, např. místní samosprávy a místních spolků věnujících se vzdělávání) a zároveň budou-li v přiměřené dojezdové době kapacity nespádových základních škol zapsaných v rejstříku škol a školských zařízení, které poskytují vzdělávání obdobným způsobem, naplněné.

b) Pouze v lokalitách, v nichž by zápisem těchto kapacit nedošlo k meziročnímu nárůstu kapacit nespádových škol o více jak 1 % kapacit škol spádových vedených ve školském rejstříku k 31. 8. roku, který předchází roku, v němž má být rozhodováno o zápisu údajů do rejstříku škol a školských zařízení.[3]

Otázkou k tomuto vymezení je především to, jak přesně bude MŠMT (v případě MŠ krajské úřady) ve svém správním rozhodování (uvažování) posuzovat “reálný zájem rodičů” (tedy kolik těchto rodičů bude muset reálně být), popř. otázkou rovněž zůstává, jak MŠMT dospělo k tomu, že právě 1 % růstu kapacit v rámci lokality (města s více spádovými školami) představuje ono ohrožení systému veřejných škol.

Pozici MŠMT v rámci jeho snahy o jasnější vymezení podmínek zápisu neveřejných (církevních a soukromých škol) do školského rejstříku pak podpořil nález Ústavního soudu z poloviny roku 2019. Ústavní soud rozhodl v neprospěch žaloby skupiny senátorů, kteří své podání stavěli na rozporu se základními ústavními právy. Podle ústavního soudu přísluší MŠMT regulace počtu neveřejných škol jako doplňku páteřního, veřejného školství.[4] Ve svém nálezu Ústavní soud dospěl k závěru, že neexistuje samostatné právo zřizovat nestátní školy, jak se ve své argumentaci snažili dovodit navrhovatelé, ale o jednu z ústavních zásad specifikujících právo na vzdělání. Prostřednictvím této zásady ústavodárce vytváří prostor, aby zákonodárce využil při realizaci práva na vzdělání též nestátních škol a ty tak představují podpůrný prostředek pro naplnění práva na vzdělání. Ústavní soud pak staví na tom, že Listina základní práv práv svobod zaručuje právo na bezplatné vzdělání ve „státních“ (přesněji veřejných) základních a středních školách a stanoví tak veřejné subjektivní právo na vzdělání na těchto školách. Z Listiny totiž nevyplývá právo na vzdělání na jiných než veřejných základních a středních školách, ale stanoví se toliko možnost – v souladu se zákonem – zřizovat a vyučovat např. na soukromých školách za úplatu.[5]

K nálezu Ústavního soudu pak lze obecně namítat, že sice vyjasňuje ústavní i další zákonná práva a povinnosti na straně státu a zřizovatelů neveřejných škol, stejně jako akcentuje zdůvodnění udržitelnosti systému (např. ekonomické), jednoduše ale neřeší poptávku významné části rodičů po výchově a vzdělávání, jež korespondují s jejich představami  a zájmy. Tato poptávka je vyvolána nespokojeností části rodičovské veřejnosti s nabídkou veřejného vzdělávacího systému v místech jejich bydliště. Nelze důvodně předpokládat, že by s časem docházelo k jejímu snížení, jelikož veřejný vzdělávací systém prozatím nevykazuje tendence k tomu, aby takovou poptávku systémově uspokojil. Lze proto předpokládat, že částečně bude uspokojena stávajícími neveřejnými i veřejnými školami, které cílí právě na tuto část rodičů. Důsledkem toho však může být  další vnější (i vnitřní) diferenciace škol, které budou rodičům s odlišnými požadavky nabízet odlišně designované vzdělávání. Může tak dojít k dalšímu prohlubování dvourychlostního školství, které je dnes do značné míry reprezentováno přítomností víceletých gymnázií. Dopadem takového jevu nemusí být nutně rozdíly v měřitelných výsledcích vzdělávání, jako spíše brzké a trvalé rozdělení vzdělávacích drah dětí dle jejich sociekonomického zázemí a budoucí nízká sociální soudržnost.


[1] IDNES.cz (2019). Ministerstvo brání vzniku nových soukromých škol, rodiče podali žalobu. Získáno z: http://bit.ly/2sMH28b

[2] MŠMT (2019). DZ ČR 2019-2023. Získáno z: http://bit.ly/2DKQtXT

[3] Dle MŠMT: “Při tomto tempu nárůstu může docházet k postupnému navyšování kapacit nespádových škol tak, aby nebyla ohrožena soustava škol spádových a nedošlo k meziročnímu skokovému nárůstu kapacit nespádových škol, který by zapříčinil nedostatek žáků na školách spádových, a tím podstatnou mírou snížil ekonomickou efektivnost systému spádových škol. Tento nárůst zároveň představuje dostatečný prostor pro rozvoj nespádových škol”. Vše: MŠMT (2019). DZ ČR 2019-2023. Získáno z: http://bit.ly/2DKQtXT.

[4] Rozhlas.cz (2019). Ústavní soud zamítl návrh senátorů zrušit část zákona o soukromých školách. Získáno z: http://bit.ly/2LlQiXc.

[5] Ústavní soud ČR (2019). Ústavní soud zamítl návrh skupiny senátorů na zrušení ustanovení školského zákona. Získáno z: http://bit.ly/2OPeD9Z

Napsat komentář