Kvalita škol, vztahy s rodiči aneb dotazník pana Němce

Hodnocení: + | –

Jedním z mediálně nejsledovanějších témat týkajících se škol byla iniciativa advokáta Ronalda Němce, jenž sestavil dotazník o sedmdesáti otázkách, jimiž obeslal školy v Karlovarském kraji, kde trvale žije, aby vytvořil pro rodiče srovnání, jež by jim pomohlo v rozhodnutí o tom, kterou školu pro své dítě vybrat. Podle pana Němce, o jehož iniciativu se zajímala řada českých médií, je vzdělávání ve veřejných školách “privatizováno jejich řediteli”, kteří se údajně snaží omezovat přístup rodičů a veřejnosti k informacím o dění ve školách.[1]

Z hlediska vzdělávací politiky a strategie rozvoje není tolik důležitý samotný dotazník, který vzbuzuje spíše kontroverzi. Ta spočívá ve faktu, že např. otázky na počet dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a další tendenční otázky mohou vytvářet zkreslený dojem o kvalitě poskytovaného vzdělání. Pomyslný žebříček takto vytvořený by také vytvořil srovnání, jež by mohlo poškodit školy, které vzhledem ke své spádové oblasti koncentrují větší množství dětí ze socioekonomicky slabého prostředí, a konzervovat stav, v němž některé školy zcela programově  přijímají výhradně tyto děti, čímž dochází k posilování segregace ve vzdělávání způsobené vnějším tlakem.[2] Nicméně samotná otázka hodnocení škol podle směrodatných indikátorů jejich práce a také komunikace škol s rodiči a veřejností, stejně jako vize školy, kterou by měli ředitelé škol vytvářet a naplňovat v souladu se strategií rozvoje školství, to jsou zcela legitimní otázky, které se v souvislosti s touto kauzou dostaly do mediální a veřejné diskuse. 

V komentáři pro Lidové noviny[3], jenž s tímto tématem úzce souvisí, uvádí Bob Kartous, že zatímco vymahatelnost odpovědnosti za výchovu a vzdělávání u škol je velmi složitá až nemožná, jsou to rodiče, kdo ze zákona nese odpovědnost za všeobecný rozvoj dětí. Není přitom jasné, zda je možné naplňovat tento zákonný požadavek v souběhu s povinnou školní docházkou, není-li možné konstatovat, zda v dané škole skutečně dochází k naplňování zákonného požadavku, za nějž nesou rodiče odpovědnost. Tomuto schizma nepřispívá skutečnost, že strategické cíle, jež jsou pravidelně přijímány v rámci plánování dlouhodobých opatření vzdělávací politiky, nejsou systematicky naplňovány. Tato skutečnost byla potvrzena expertní skupinou, která hodnotila průběžné naplňování Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 a která konstatuje (jak jsme uvedli i výše), že k jejímu naplňování nedochází, popř. dochází jen velmi omezeně.[4] Pokud tedy stát nedokáže zajistit rozvoj vzdělávání v souvislosti s deklarovanými potřebami, lze pochybovat o tom, zda školy poskytují výchovu a vzdělávání, které by skutečně napomáhaly k žádoucímu rozvoji dětí tak, jak to po rodičích požaduje zákon.

EDUin se dlouhodobě snaží o podporu komunikace mezi rodiči a školami (v rámci projektu Rodiče vítáni).[5] Právě v tomto aspektu spatřuje klíčový prvek možného pokroku při sladění požadavků rodičů, výchovné a vzdělávací služby škol, veřejného zájmu, který reprezentuje stát a je zhmotněn v Listině základních práv a svobod[6] a v prvé řadě zájmu dětí, které by měly být jednoznačně v centru zájmu rozvoje vzdělávání s ohledem na jejich budoucnost a dovednost samostatného a sebevědomého občanského, osobního a profesního rozvoje a uplatnění v rámci udržitelného společenského vývoje.


[1] DVTV (2018). Základní školy mají velký problém, ředitelé si zprivatizovali své žáky, tvrdí zakladatel webu s přehledem škol Němec. Získáno z: http://bit.ly/388ttjq. Web, na němž byl k dispozici dotazník určený školám, je v současnosti nedostupný (www.zakladky.eu).

[2] K faktorům segregace v rámci českého školství je nutné doporučit aktuální analýzu publikovanou Agenturou pro sociální začleňování. Úřad vlády České republiky (2019). Analýza segregace v základních školách z pohledu sociálního vyloučení. Získáno z: http://bit.ly/2rSv50e.

[3] EDUin (2019). Lidové noviny: Rodičům povinnost, státu nezodpovědnost. Získáno z: http://bit.ly/2rfToFp.

[4] MŠMT (2018). Hodnocení naplňování Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020. Získáno z: http://bit.ly/2Yd63Fl.

[5] Rodiče vítání (2019). Získáno z: http://bit.ly/33Mrfmr

[6] PSP ČR (2019). Listina základních práv a svobod. Získáno z: http://bit.ly/2PhNo6Y.

1 komentář u „Kvalita škol, vztahy s rodiči aneb dotazník pana Němce“

  1. Nelze souhlasit s tím, že “ právní systém nedefinuje odpovědnost učitele či školy za kvalitu výchovy a vzdělávání, které poskytují“. Školy mají právní subjektivitu a ředitel odpovídá, kromě neskutečného množství dalších věcí, za „za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských služeb“ (§ 164 školského zákona). Tato úroveň je pravidelně zjišťována ČŠI. Rozhodně tedy není problém v tom, že by se školy „málo zodpovídaly“ a málo „skládaly účty“.
    Problém je jinde. Za prvé v tom, jaká jsou kritéria hodnocení pedagogické kvality. Za druhé, a to je snad ještě podstatnější, že nikdo nenese odpovědnost za kvalitu vzdělávání v daném území jako celku (například za to, když dojde v daném území k vysokým rozdílům ve kvalitě různých škol).

Napsat komentář