Střední článek podpory: Zahájení realizace nejdůležitějšího opatření S2030+

Dokument Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, tedy jádro nové Strategie 2030+, identifikuje jeden z klíčových problémů a důsledků reformy veřejné správy a decentralizace vzdělávacího systému a vzdělávací soustavy ČR. Tím je absence systémové podpory škol v území. Přenesení výrazného podílu zodpovědnosti(í) – které je ve srovnání s ostatními zeměmi OECD zcela bezprecedentní[1] – v klíčových oblastech vytváření a zajištění kvalitních podmínek, průběhu i výsledků vzdělávání ponechalo školy, jejich ředitele a pedagogické pracovníky často naprosto osamocené.

Z pohledu organizace EDUin je možné uvést, že v rámci hodnocení důsledků proměny organizace a odpovědností v systému regionálního školství spatřujeme dvě výrazné nevýhody uskutečněné reformy. Tou první je odborný deficit zřizovatelů v oblasti řízení školství (především po pedagogické stránce). A dále také na nárůst “agendové”, administrativní, finanční, personální a další zátěže spojené s povinnou právní subjektivitou všech škol a školských zařízení, a to především v kontextu vysokého počtu velmi malých zřizovatelů (obcí). Ve stávajícím rozložení kompetencí není zodpovědnost za pedagogickou kvalitu škol u zřizovatelů explicitně stanovena, nemusí se starat povinně ani o vzdělávací výsledky žáků na svém území, ani například o odstraňování nerovností a zajištění stejných příležitostí ve vzdělávání pro všechny žáky.

Jádro Strategie 2030+ analyticky precizně pojmenovává problémy charakterizující současný stav vzdělávacího systému v ČR. Jde především o nejasné vymezení kompetencí, odpovědností a pravomocí jednotlivých aktérů, absenci vize, shody na směřování vzdělávání a jeho základních cílech a důsledné a konzistentní naplňování odsouhlasené strategie,[2] či jde rovněž o nedostatečné a roztříštěné odborné kapacity. Systému chybí některé podpůrné a poradenské složky, případně jsou rozmělněny. Školy jsou přetížené administrativními úkony, násobením agend, přičemž vše provází byrokratičnost a formalismus.[3]

Organizace EDUin zcela ve shodě s jádrem budoucí Strategie 2030+ zdůrazňuje to, že pro nastartování a dosažení jakýchkoliv změn ve výše popsaných tématech tohoto auditu – tedy od proměny cílů, obsahu a způsobů vzdělávání, přes proměnu přípravy a podmínek profesního života ředitelů a učitelů v rámci celé jejich kariéry, otázku zkvalitnění a systémového zakotvení principů společného vzdělávání, podpory poradenství (především školního), postupné institucionalizace školské sociální práce či obecného přizpůsobení role vzdělávacího systému a vzdělávacích institucí jako poskytovatelů celoživotního vzdělávání (viz dále) – je zcela nezbytné vytvoření středního článku podpory škol v území.

Územní působnost budovaných jednotek středního článku podpory je nutné designovat tak, aby komplexně a srovnatelně pokryl území s ohledem na počet škol, pedagogů a žáků v území s ohledem na jejich charakteristiku.[4] V tomto ohledu je nutné činnost středního článku – zvláště v některých oblastech jeho působnosti (viz níže) – výrazně posílit, např. pokud bude území jejich působnosti zahrnovat školy s vysokými počty žáků z méně podnětného prostředí a nižším socioekonomickým statusem[5]. V případě volby stávající administrativní jednotky (ORP či okresu) je pak samozřejmě zcela nutné adekvátně poměrně personálně zajistit dílčí agendy středního článku podpory dle počtu škol, pedagogů či žáků a jejich charakteristik.[6]

Pokud se přesuneme k vymezení účelu – tedy aktivit – kterým by se měl střední článek věnovat, hovoří dokument Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ následovně: “1) přímo poskytovat nebo koordinovat metodickou podporu školám na daném území; 2) podporovat kooperaci škol, jejich vzájemnou komunikaci a sdílení zkušeností; 3) poskytovat aktuální informace škol relevantní pro dané území (například z hlediska nové legislativy nebo nově vyhlášených programů); 4) pomoci koordinovat záměry a aktivity jednotlivých škol v daném území; 5) poskytovat aktuální informace ze škol přímo jednotlivým odborům MŠMT a dávat mu tak přímou zpětnou vazbu; 6) poskytovat právní poradenství ve školství; 7) poskytovat pomoc s implementací klíčových opatření Strategie 2030+ a případně dalších opatření; 8) podporovat pozitivní inovace a experimenty ve školách v daném území, pomáhat s jejich vyhodnocováním a dalším rozšiřováním.”[7]

S výše vymezenými činnostmi středního článku lze v zásadě souhlasit, byť jde o výčet agend především z pohledu centra – tedy MŠMT (typicky body 5, 7). Speciálně oblast právního poradenství[8] (a speciálně správního rozhodování) doporučujeme řešit spíše odlišně formou zřízení centrálního portálu školské legislativy s expertní poradnou a vzory dokumentů, to vše zajišťované MŠMT. Decentralizace na úroveň středního článku by vedla k mnoha odlišným právním výkladům (velký problém současného stavu) a její odborné zajištění by bylo personálně značně komplikované[9]

Ostatní výše navržené aktivity středního článku podpory je z pohledu organizace EDUin nutné více strukturovat a částečně doplnit. To vše s cílem vymezení rolí a zapojení do stávajících struktur a aktérů vzdělávacího systému v ČR, neboť nový střední článek musí (v souladu s myšlenkami jádra Strategie 2030+) stavět na tom, co existuje, funguje a v minulosti se osvědčilo. V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že významný podíl (či spíše většina) z níže popsaných oblastí činností středního článku podpory (tedy jeho pracovníků) bude stavět na koordinační, organizační a informační roli a spolupráci a provázáním s činnostmi a kapacitami stávajících institucí a jednotlivců – odborníků a praktiků. Právě jejich znalosti, dovednosti a působnosti bude střední článek školám zprostředkovávat a koordinovat jejich co nejefektivnější využití. V tomto ohledu je třeba vyjádřit obavy, že některé donedávna poskytované podpůrné služby na úrovni např. OPŘO jsou nyní značně oslabeny probíhajícím slučováním NÚV a NIDV (viz události 2019). Je velmi důvodné se obávat o osud například expertní podpory školského a především školního poradenství, popř. jiných činností.

V úvodu je nutné poznamenat, že střední článek podpory školám v území musí být odrazem realizace priorit vzdělávací politiky, které budou vyjádřeny ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, DZ 2019-2023 a navazujících DZ. Proto by měla být nová struktura podpory škol v území navázána přímo na MŠMT. K tomu je však potřeba vybudování řídících (personálních, institucionálních a organizačních) kapacit samotného rezortu, přičemž jejich parametry jsme popsali v úvodním tématu tohoto auditu.

Organizace EDUin vymezení působnosti budoucího středního článku podpory navrhuje z pohledu výše popsaných klíčových problémů a témat vzdělávacího systému ČR a požadavků škol, ředitelů a samotných učitelů rozdělit do těchto oblastí.[10]

  • Odbřemenění škol sdílenou podporou (administrativní, organizační a správní podpora, sdružené výkaznictví, správa budov, správa IT a ICT, servis didaktické techniky, BOZP apod.).[11]
  • Obousměrný informační prostředník v relaci škola – MŠMT (informování o novinkách ze strany MŠMT – koncepční záměry, novinky legislativy, výzvy, sdružování a komunikace podnětů od škol směrem k centru, organizace pravidelných porad ředitelů atd.).[12]
  • Podpora pedagogické činnosti školy (mentorská podpora učitelů k obsahu i způsobu výuky v souladu s revidovaným kurikulem, podpora inovací a spolupráce škol v území, DVPP, mediace sporů škola – rodič, provázání práce s metodickými kabinety, strategická podpora ředitelů v ped. lídrovství a vedení školy atd.).[13]
  • Odstraňování nerovností a zajištění rovných příležitostí ve vzdělávání (např. podpora společného vzdělávání, poradenství a metodické vedení školské sociální práce)[14]

Výše nastíněné vymezení (včetně jeho označení) činností[15] samozřejmě není komplexní, uzavřené a vyčerpávající. Představuje pouhý vstupní návrh do debaty. Mnohé kapacity bude účelnější sdružovat na různých – především nižších – úrovních, například v rámci větší obce s více školami, či na úrovni ORP. Lze vycházet především z úspěšných modelů koordinace ze strany místních akčních plánů, kde by střední článek podpory plnil pouze a výhradně roli koordinační (zprostředkující).[16]

Jako nezbytný podpůrný prvek střednímu článku, reagující na nově přenesenou zodpovědnost za kvalitu pedagogické práce na školách a za vyrovnávání nerovností ve vzdělávání organizace EDUin navrhuje jako jeho speciální, samostatnou nadstavbu zřídit jednotku expertní podpory, v zahraničí někdy označovaný pojmem “superintendanti”.[17] Jednalo by se o vysoce profesionální (pedagogické) pracovníky, kteří by vytipovaným školám, které vyžadují největší díl podpory, po vstupní diagnostice a analýze poskytli střednědobou mentorskou a konzultační podporu na úrovni učitelské i ředitelské s cílem skrze nejlepší praxi co nejefektivněji dosáhnout co největšího pokroku a kompenzaci nedostatků. Pokud by byl střední článek stanoven jako odpovědný za kvalitu škol v území, právě on by měl pravomoc superintendanty na konkrétní školu povolat a zásah koordinovat. Nejvhodnější institucí, která by mohla superintendanty zřizovat, se jeví Česká školní inspekce, kde by muselo jít o složku striktně oddělenou od inspekční a kontrolní činnosti, což samozřejmě vyžaduje změnu legislativy. V tomto ohledu je však možné roli superintendantů (název je samozřejmě pracovní) a jejich úlohu prozatím vymezit samostatně jako součást obecné pilotáže středního článku a následně je systémově zapracovat. 

Jak již bylo zmíněno výše, je nutné vymezení a budování středního článku podrobit důsledné a rozsáhlé pilotáži. Ta by se dle organizace EDUin měla po důsledné přípravě odehrát minimálně po období dvou až tří školních let na několika územních jednotkách, které se svojí charakteristikou a potřebami výrazně liší. Cílem je systém podpory školám ve výše definovaných oblastech nastavit tak, aby mohl být adekvátně kapacitně zajištěn a systémově provázán. A aby zaručoval shodnou podporu příležitostí a podporu kvality podmínek a průběhu vzdělávání pro všechny děti a žáky v ČR. Na tuto pilotáž je potřeba využít prostředků budoucího operačního programu pro oblast vzdělávání, popř. prostředků z národních zdrojů souvisejících s přípravou státního rozpočtu na rok 2021.[18]


[1] Viz OECD (2019). How decentralised are education systems, and what does it mean for schools?. Získáno: http://bit.ly/37180Yo

[2] Toto téma bylo identifikováno jako nejvíce prioritní v rámci šetření metodou Delphi, kterou v roce 2019 realizoval SKAV ve spolupráci s Technologickým centrem Akademie věd za podpory Nadace České spořitelny, kterého se zúčastnilo 748 respondentů z různých oblastí vzdělávacího systému. Viz SKAV (2019). Identifikace prioritních témat ve vzdělávání. Šetření metodou Delphi. Získáno z: http://bit.ly/2EKYJHV

[3] Vše Viz MŠMT (2019). Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Získáno z: http://bit.ly/2DI9YQP.

[4] Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ hovoří o území (bývalých) okresů či správních obvodech obcí s rozšířenou působností. V této debatě je podle názoru EDUinu nutné vyjít z dostupných dat o počtech dětí, žáků a studentů, popř. dat o pedagogických pracovnících škol v dílčích územních jednotkách. Bohužel však tato data nejsou prozatím k dispozici v podobě, která by umožnila je agregovat na žádoucí úroveň. Můžeme ale vyjít z dostupných dat o počtu obyvatel v jednotlivých obcích s rozšířenou působností (ORP) i dostupných údajů o počtech obyvatel v bývalých okresech (po reformě veřejné správy je tento územní celek využíván omezeněji v rámci vybraných působností výkonu veřejné správy, popř. správy soudnictví atd.). Takto můžeme v obou jednotkách sledovat obrovské rozdíly a rozptyly dle počtu obyvatel. V případě nejmenších ORP jde o jednotky od méně než s deseti tisíci obyvatel (Králíky – 8649 obyvatel, Pacov – 9430 obyvatel) až po největší “statisícové” ORP (Brno, Ostrava, Plzeň atd.), které se pro účel výkonu veřejné správy samozřejmě dělí na menší správní celky (správní obvody, městské části atd.). Specifické postavení má pak hlavní město Praha. V případě “bývalých okresů” můžeme dle dostupných dat z posledního sčítání lidu v roce 2011 vidět okresy do 50 000 obyvatel (Jeseník, Rokycany), ale i okresy se “statisíci” obyvateli (opět Brno, Ostrava, Frýdek-Místek atd.) a zároveň i specifické postavení Prahy. S ohledem na výše uvedená data, ale především z důvodu nutnosti zajištění komplexní, kvalitní a hlavně srovnatelné (shodné) podpory v rámci dále definovaných “agend” či polí působnosti středního článku podpory škol, EDUin doporučuje nedržet se striktně daných administrativě správních jednotek (zde je nutné poznamenat, že v případě designovaných agend primárně nepůjde o “výkon veřejné správy”, ale spíše o poskytování veřejných – podpůrných – služeb a činností, takže to ani není nutné. Zároveň však nic nebrání – v případě následného systémového zavedení – vymezení nových institucí středního článku podpory v legislativě (např. školském zákoně), neboť bohužel prozatím především zákonné vymezení (nikoliv např. strategické a koncepční dokumenty veřejné správy) zakládá v českém prostředí a veřejném rozpočtování “nárok” na nezpochybnitelné finanční zajištění “výkonu veřejné správy” či poskytování “veřejných služeb” a dalších činností. Viz např. Ochrana, František et al. (2015). Veřejné finance v teorii a praxi. Získáno z: http://bit.ly/2Shemij

[5] K definici území působnosti středního článku podpory takto musí MŠMT komplexně využít vybraná administrativní data i další data o podmínkách, průběhu a výsledcích vzdělávání, která jsou k dispozici. Profilace středního článku podpory – podobně jako ostatních agend vzdělávací politiky – musí více než jinde stavět na “evidence based” a “evidence informed” přístupu. 

[6] Právě riziko nerovnoměrného personálního zajištění činnosti bývalých školských úřadů s ohledem na počet škol, pedagogů a žáků ve správním obvodu – tedy okresu, přineslo v některých “velkých” okresech (typicky Ostrava-město) dle výpovědí někdejších úředníků problémy s výkonem a poskytováním některých služeb, které vyplývaly z tehdejší legislativy. Viz MŠMT (2019). SL3 – ZVÝŠENÍ ODBORNÝCH KAPACIT, DŮVĚRY A VZÁJEMNÉ SPOLUPRÁCE (GARANT ARNOŠT VESELÝ). Získáno z: http://bit.ly/2Sg7r9b

[7] Viz MŠMT (2019). Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Získáno z: http://bit.ly/2DI9YQP.

[8] To lze označit z pohledu škol a jejich ředitelů jako jedno z problematických témat vyžadujících podporu. Viz MŠMT (2019). SL3 – ZVÝŠENÍ ODBORNÝCH KAPACIT, DŮVĚRY A VZÁJEMNÉ SPOLUPRÁCE (GARANT ARNOŠT VESELÝ). Získáno z: http://bit.ly/2Sg7r9b.

[9] Zajistit desítky expertů na školskou a další věcně příslušnou legislativu se jeví být téměř nemožné. 

[10] Zde jde především o podklady přípravy Strategie 2030+. Viz MŠMT (2019). STRATEGIE VZDĚLÁVACÍ POLITIKY ČR DO ROKU 2030+. Získáno z: http://bit.ly/33HLXnC. Popř. již zmíněné šetření pro SKAV – SKAV (2019). Tisková zpráva k šetření DELPHI mezi aktéry ve vzdělávání v souvislosti s přípravou Strategie vzdělávací politiky 2030+. Získáno z: http://bit.ly/376Wtqr. Dalším užitečným zdrojem budiž v roce 2019 představená studie k projektu EDUzměna. Viz Prokop Daniel et al. (2019). Analýza výzev vzdělávání v České republice. Získáno z: http://bit.ly/2QjtysO

[11] Vymezení této oblasti je z pohledu činností středního článku podpory i z pohledu zapojených aktérů vzdělávacího systému, které by měli pracovníci středního článku na vymezeném území do podpory především MŠ a ZŠ (případně i SŠ) zapojit, poměrně obtížné. Zahrnuje totiž nutně přímé zapojení MŠMT (např. agenda výkaznictví, sběru dat, informačních systémů veřejné správy, popř. administrativy dotačních prostředků atd.), zřizovatelů (zde jde např. o otázky správy budov, majetku, rozpočtu, účetnictví, uzavírání smluv, nákupů, realizace veřejných zakázek, BOZP atd.), síťování všech škol v území v rámci sdílení výkonu dílčích činností (např. správa IT a ICT, servis didaktické techniky atd.), popř. i části současných aktivit – popř. kapacit – projektů MAP (zde je však otázka jejich budoucího vymezení).

[12] Tato oblast činností středního článku je poměrně jednoznačná, přičemž by se úroveň komunikace a informování v popsaném spektru témat ze strany MŠMT (s podporou NPI ČR) mohla postupně od ředitelů dostat až k samotným učitelům (elektronické nástroje). Naopak cestu informačních toků, shromažďování potřeb a požadavků škol směrem vzhůru musí zprostředkovávat právě střední článek podpory.

[13] Vymezení této oblasti je z pohledu činností pracovníků středního článku podpory školám i z pohledu dalších zapojených aktérů vzdělávacího systému a vzdělávací soustavy komplikované. A to především z důvodu současné absence kapacit v dané problematice. Zcela nezbytné je však vymezení, zapojení, spolupráce, koordinace aktivit a činností středního článku s MŠMT a především NPI ČR (centrálních i krajských poboček v území) a s ním spolupracujících organizací (akademický sektor, poskytovatelé DVPP) a osob (praktici) – jako klíčových aktérů implementace revidovaného kurikula, DVPP a profesního či kompetenčního rámce učitelů a ředitelů, podpory ředitelů ve strategickém řízení škol a ped. vedení škol atd. (dále viz samostatná role superintendantů). Dalším ze zásadních aktérů je přímé zapojení krajských ČŠI (metodické vedení ústředí) jakožto metodické podpory v oblastech rozvoje školy dle kritérií Kvalitní školy a rámce vymezení oblasti ped. vedení a podpory škol (opět viz samostatná role superintendantů). Dále je důležité zapojení kapacit, spolupracujících škol, jednotlivců a pracovníků a know how projektů MAP a KAP. Popř. dále zapojení zřizovatelů i v této oblasti, pokud mají zájem o ped. vedení svých škol v území. Síťování všech škol v území zprostředkované středním článkem v této oblasti pak musí stát na sdílení dobré praxe a inovací a dalších aktivitách.

[14] Právě tato oblast je v rámci vymezení v jádrovém dokumentu Strategie 2030+ mírně opomenuta, přičemž je však pro realizaci především druhého cíle z pohledu organizace EDUin zcela nezbytná. Vymezení činností (zde jde skutečně primárně o koordinační, organizační, informační atd. činnosti) středního článku i zapojených aktérů v této oblasti je opět poměrně obtížné. Zahrnuje jak činnosti navázané přímo na dění ve výuce (oblast podpůrných opatření a realizace cílů společného vzdělávání), tak i profilace a spolupráce školského poradenství a škol v území. Dále především základní vymezení, podporu a sdílení v rámci školního poradenství. A na závěr i postupnou institucionalizaci a z pohledu středního článku především koordinační a metodické vedení problematiky školní sociální práce (viz výše) a další oblasti spojené se zajištěním rovných příležitostí pro všechny děti a žáky v ČR. Aktéry spadající do spolupráce se středním článkem podpory školám v této oblasti jsou MŠMT a především NPI ČR (jehož kapacity však budou omezené), školská poradenská zařízení a jejich zřizovatelé, ČŠI, dále v rámci prevence, rizikového chování a vymezení a metodického vedení školské sociální práce je nutné zapojení lokálních OSPOD, NGO v dané oblasti, pracovníků sociálních služeb obcí, aktérů zdravotních služeb atd. Síťování škol v území je v této oblasti zásadní především v kontextu zajištění kvalitně a komplexně vymezených (viz téma výše) služeb školního poradenství (např. otázka psychologů či jiných ostatních ped. prac.).

[15] A případné zapojení aktérů viz pozn. pod čarou. 

[16] Klíčovou roli v celé oblasti středního článku mohou mít především zkušenosti a poznatky projektu EDUzměna, které by měly být postupně systémově přebírány a zajišťovány veřejným sektorem. EDUzměna (2019). NAŠE PRIORITY. http://bit.ly/2QVIYUn

[17] Viz např. Veselý, Arnošt (2015). Budování kapacit a podpora pro zvyšování kvality výuky. Získáno z: http://bit.ly/2QwECUx

[18] EDUin doporučuje počet pilotních území – okresů či jiných územních jednotek odvozených od jejich charakteristik, počtů a velikosti škol, žáků, ped. pracovníků atd. – vymezit minimálně na 4. Tomu přirozeně by měl odpovídat i samotný návrh rozpočtu pilotního/pilotních projektu(ů). Pro úspěch pilotního/ch projektu(ů) je zcela nezbytné smluvní (soukromoprávní či veřejnoprávní smlouvy, dle typů zapojených aktérů) zavázání všech výše popsaných, popř. dalších aktérů a zohlednění jejich participace v rámci úkolů a rozpočtů těchto organizací (pokud jde o organizace spadající do rozpočtové působnosti MŠMT), popř. vyčlenění prostředků na úhradu jejich dalších nákladů. Zásadní je především navázání smluvních vztahů mezi MŠMT a zřizovateli (kraji a obcemi), přičemž cílem musí být postupné navázání odpovědnosti (a celkové partnerství) za podporu školám prostřednictvím středního článku nejen na stát, ale i na zřizovatele (do budoucna možná pak i legislativní či fiskální). Zároveň je nutné průběžně definovat náklady, metodické materiály, kapacity, legislativní úpravu a rozpočtové parametry pro postupné rozšiřování a systémové ukotvení středního článku podpory, a to již od průběhu jeho pilotáže.

3 komentáře u „Střední článek podpory: Zahájení realizace nejdůležitějšího opatření S2030+“

  1. Z mého pohledu je klíčové, aby tzv. střední článek poskytoval podporu školám, ale nesnažil se je řídit, zatěžovat další agendou. To potřebuje angažované, aktivní, pracovité a kreativní osoby s nadhledem, nikoli byrokratické úředníky, kteří budou svým konáním a přístupem, svým povýšenectvím vzbuzovat negativní reakce. A je otázkou, zda se tací uvědomělí a schopní lidé v dostatečném počtu najdou. Jinak bude vše kontraproduktivní.

  2. Střední článek podpory patří patrně k nejkomplikovanějším úkolům z celé S230+. Jedná se totiž o změnu struktury systému, která se dotkne a na které musí spolupracovat velké množství aktérů.
    Ať už se bude měnit struktura jakkoli, důležitým bodem bude schopnost tuto změnu komunikovat a vysvětlovat všem aktérům. Protože to, co v Česku nejvíce chybí na všech úrovních je vzájemná důvěra aktérů vzdělávání, bez které ale v podstatě není možné cílů S2030+ dosáhnout. Právě vysvětlování v podstatě jakýchkoli realizovaných změn se ale v minulosti příliš nedařilo. Má to více příčin, mezi nimi například i tu, že MŠMT nedisponuje přímým kanálem na všechny pedagogické pracovníky (tištěné periodikum, e-mailingový komunikační nástroj atp.), který by tímto způsobem mohlo a umělo využít.
    Již dnes realizované projekty, které mají za cíl různorodými způsoby mnohé problematické oblasti napomáhat řešit (MAPy, KAPy, SRP, Metodické kabinety SYPO…), mají značně kolísavou úroveň ve vzájemné spolupráci a v propojování svých aktivit s dopady na úrovni každé školy.
    Je správné přemýšlet o tom, jak danou transformaci pilotně ověřit na příkladu nějakého územního celku. Vždy to ale bude spojeno s riziky: v rezortu s pilotováním tohoto druhu nejsou žádné zkušenosti – předchozí změny se zaváděly vždy plošně, bez předchozího ověření. Zároveň platí, že pilotní ověření má jisté limity, některé podmínky nelze v lokálním měřítku zohlednit, mnohé aspekty se projeví až po plošném zavedení.

    • Naprosto souhlasím, propojenost a spolupráce jednotlivých aktérů bude hrát stěžejní roli v implementaci středního článku do vzdělávacího systému. Strukturální změna s sebou vždy nese velká rizika a je potřeba změny správně komunikovat ve vztahu ke všem zapojeným aktérům, ale také rodičům a veřejnosti. Podpora škol je naprosto nezbytná a střední článek má potenciál vybudovat pevnou strukturu podpory škol, ale zároveň také vytvářet více transparentní systém, kde by případně mohlo docházet k inspiraci/výměně dobré praxe, řešení podobných problémů napříč kraji a společnému hledání řešení na lokální úrovni školství.

Napsat komentář