Reforma financování regionálního školství: Implementace a využití významné změny k navýšení a zacílení prostředků směřovaných do školství

Dne 1. ledna 2020 definitivně vstoupí v účinnost jedna z největších systémových změn v rámci fungování veřejného školství v ČR v poslední dekádě: nový systém financování regionálního školství. Proměna způsobu financování veřejných škol přináší zásadní změnu postavení MŠMT ve věci doručení školským zákonem vymezených finančních prostředků školám. Do samotného procesu stanovení výše objemu peněz již nebudou vstupovat jednotlivé krajské samosprávy, což zásadním způsobem proměňuje míru jistoty doručení deklarovaných prostředků školám.[1]

Nový systém dle MŠMT staví na financování reálného objemu výuky a reálné výše tarifních platů pedagogů v MŠ, ZŠ, ŠD, SŠ a konzervatořích veřejných škol. Pro jednotlivé obory vzdělání, MŠ a ŠD je stanoven maximální rozsah vzdělávání hrazený ze státního rozpočtu. Obecně platí, že škola dostane vedle prostředků na tarifní složky platu (dle reálné skladby pedagogického sboru) také prostředky na další složky platu, přičemž ředitel školy by měl mít garanci, že nebude zajišťovat tarifní složky platu pedagogů na úkor prostředků na další složky platu (zejména motivační). Objem prostředků na platy nepedagogů, kteří jsou samozřejmě rovněž klíčoví pro činnost školy, bude MŠMT dle zveřejněného popisu rozepisovat na každou jednotlivou školu prostřednictvím normativu složeného z prostředků na ředitelství, další pracoviště a každou třídu, u konzervatoří na žáka. Poslední složkou centrálního rozpisu je objem prostředků na učebnice, učební pomůcky a další vzdělávání pedagogů, tzv. ostatní neinvestiční výdaje (ONIV). Tento bude pro každou jednotlivou MŠ, ZŠ, SŠ a konzervatoř stanoven na základě centrálního normativu podle počtu dětí, žáků či studentů školy.[2]

Pro rok 2020 bude klíčová implementace nového systému. Již v průběhu roku 2019 se objevila prohlášení, že u některých středních odborných učilišť a středních odborných škol budou dosavadní prostředky na jejich činnost nižší, popř. bude odlišný účel možnosti jejich využívání ve srovnání s tím, na co byly tyto školy zvyklé v předchozích letech. V době spuštění reformy si zmiňované školy nejhlasitěji stěžují na vyšší objem prostředků na pedagogické a nižší objem prostředků na nepedagogické pracovníky.[3] Příčinami tohoto stavu jsou především často komplikovaná oborová struktura, nižší počty žáků na dílčích oborech, obtížné personální zajištění praktické přípravy na těchto školách atd. S těmito výzvami si bude muset poradit MŠMT (např. dofinancováním z národních prostředků prostřednictvím účelových dotací), popř. budou muset reagovat krajské samosprávy a činnost škol dofinancovat ze svých zdrojů, popř. budou kraje (a školy) muset postupně proměnit oborovou strukturu své vzdělávací soustavy na úrovni středního školství.

Nový systém financování vytváří zcela nové pole pro navyšování celkového objemu veřejných prostředků směřovaných do školství. EDUin souzní s cílem dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ dosáhnout nejpozději v roce 2030 celkového financování vzdělávacího systému, měřeného jako podíl celkových (veřejných i soukromých) výdajů na vzdělávání k hrubému domácímu produktu, na úroveň průměru zemí OECD[4]. Ten podle poslední zprávy OECD Education at a Glance 2019 dosahoval 5 %, přičemž údaje za ČR se – dle dostupných srovnávaných dat z roku 2016 – pohybovaly okolo 3,5 %[5]. MŠMT ve svých predikcích však aktuálně hovoří pro rok 2020 o nárůstu podílů výdajů na 4,6 %[6]. Zůstává otázkou, zdali není jádrový dokument Strategie 2030+ přece jen málo ambiciózní. Dle organizace EDUin je na místě definovat vyšší cíl celkového podílu výdajů na vzdělávání na HDP v souladu se zeměmi, které mají vzdělávání jako svoji prioritu a jejich žáci jsou dlouhodobě úspěšní např. v rámci mezinárodních srovnání výsledků.[7]

Postupně se zvyšující objem prostředků investovaných do vzdělávání musí být zacílen na široké spektrum priorit. Klíčovou z nich jsou platy pedagogických pracovníků, které by z pohledu EDUinu měly růst na cíl 90 % průměrné mzdy vysokoškolsky vzdělaného zaměstnance.[8] Dle posledních dostupných údajů z roku 2017 právě tento podíl odpovídá u učitelů na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání (tedy u nás 2. stupně základních škol) průměru zemí OECD.[9] Struktura tohoto cílového průměrného platu pedagogických pracovníků (zahrnujícího jak řadové učitele, tak i řídící pracovníky ve školství) by měla být vyváženou kombinací základního platu (tarifní složka platu) a motivační části (nadtarifní složka). Ideální “průměrný” poměr je 75 % ku 25 %, přičemž však distribuce motivační složky musí zůstat plně v rukou ředitele školy, který musí mít možnost a být plně kompetentní k ocenění kvality výkonu pedagogické práce.

Jednou z ideálních cest k vymezení platové základny pedagogických pracovníků, kterou je možné se vydat, je navázání platu pedagogických pracovníků (koeficientem v poměru k výše popsanému základu[10]) k průměrné nominální měsíční mzdě v nepodnikatelské sféře tak, jak je tomu u platů různých představitelů státní moci – hlav některých státních úřadů či soudců.[11] Takto je možné vyhnout se nedůstojným každoročním tahanicím o navýšení platů ped. pracovníků a dodat do systému signál a důvěru ve vzdělávání a učitelskou profesi. Zároveň je touto změnou možné vyvázat se ze současného vymezení platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů založených na “věkovém automatu“, tedy počtu let praxe[12]. Kariérní postup a s ním spojené vyšší ohodnocení je pak nezbytné navázat na systém profesní podpory a rozvoje učitelů (kariérní systém), který bude stavět na požadavcích profesního či kompetenčního rámce vymezujícího klíčové oblasti rozvoje a kvality výkonu učitelské profese (viz další téma).[13]

Celkový růst objemu veřejných prostředků je dále zcela nezbytně nutné směřovat do naplňování a zajištění klíčových projektů připravované Strategie 2030+. Ty se v prvé řadě musí týkat všech výše popsaných a dále rozvedených oblastí zahrnujících spektrum proměn cílů a obsahu vzdělávání, organizace a vedení výuky, metod učení a způsobů hodnocení žáků, dále přípravy a profesní podpory učitelů a ředitelů škol v rámci celého jejich profesního života (profesionalizačního kontinua), opatření pro podporu společného vzdělávání a především zajištění podpory školám přímo v území. Cílem musí být již několikrát zmiňované budování kapacit – personálních (lidi), organizačních (procesy), institucionálních (struktury) a finančních (veřejné peníze) – k realizaci všech těchto opatření, neboť ty jsou prozatím v lepším případě velmi omezené, v horším případě vůbec neexistují (např. střední článek řízení systému, viz dále).

Náročné a systémové doručení změn vzdělávání v naší zemi představuje pro veřejný sektor (ale i ve spolupráci a případném doplnění neziskovým a soukromým sektorem) obrovskou výzvu a zcela jedinečný úkol, který v rámci ČR v podstatě nemá obdoby. Právě proto je nutné kromě samotných finančních kapacit velmi důrazně stavět i na co možná nejkvalitnějším nastavení a řízení všech procesů vedoucích k realizaci opatření a dosažení cílů připravované Strategie 2030+. 

Již nyní podpůrné materiály k novému systému financování regionálního školství otevřeně hovoří o otevírání prostoru pro vyšší míru dělení tříd na skupiny pro určité předměty či aktivity, zavádění prvků tandemové výuky, rozšíření doby provozu mateřských škol a postupné snižování počtu dětí či žáků ve třídě. Tzv. upscaling – zkvalitnění podmínek vzdělávání, rozšiřování pedagogických intervencí atd. – bude pochopitelně realizovatelný jen za podmínky zatraktivnění učitelské profese, tedy náboru více učitelů a nepedagogických pracovníků, a dobudování patřičné infrastruktury (více přímé pedagogické činnosti vyžaduje větší školní budovy). V souvislosti se změnou financování je rovněž obecně zmiňována možnost cíleného financování různých dalších opatření vzdělávací politiky.[14] Přesně tyto prvky a kapacity nového systému financování je potřeba účelně využít při doručování změn viditelných na poskytování vzdělávání ve školách a školských zařízení. 


[1] MŠMT (2019). Reforma financování škol. Získáno z: http://bit.ly/2E1VgEy

[2] Vše viz MŠMT (2019). Metodiky k reformě financování regionálního školství. Získáno z: http://bit.ly/2E2O2Ac. Je nutné konstatovat, že MŠMT na svých webových stránkách k dané problematice zveřejnilo několik metodických materiálů, prezentací a podkladů.

[3] IDnes.cz (2019). Školníci v ohrožení. Školy se bojí, že budou muset propouštět personál. Získáno z: http://bit.ly/2PuTkcR.

[4] MŠMT (2019). Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Získáno z: http://bit.ly/2DI9YQP

[5] OECD (2019). Education at a Glance 2019. Získáno z: http://bit.ly/342dRL5.

[6] Česká televize (2019). Česko – Jak jsme na tom. Získáno z: http://bit.ly/2PshNQ5. V souvislosti s nárůstem podílu výdajů na vzdělávání k HDP je nutné zmínit i změnu metodiky výpočtu ze strany ČR, která v souladu s metodikou OECD zahrnula nově do výpočtu některé z dalších – především veřejných zdrojů, které v předchozích obdobích ve vykazovaném výpočtu za ČR nebyly uváděny. 

[7] Např. Finsko dle OECD ve sledovaném roce 2016 vydávalo (z veřejných i soukromých zdrojů) na vzdělávání 5,5 % objemu prostředků ve srovnání s celkovým HDP. Opět viz OECD (2019). Education at a Glance 2019. Získáno z: http://bit.ly/342dRL5.

[8] Mzda je odměna za práci v pracovním poměru v neveřejném sektoru. V 1. pololetí 2019 byla průměrná mzda vysokoškolsky vzdělaného zaměstnance 57 721 Kč. Cíl 90 % průměrné mzdy vysokoškoláka pak odpovídá částce cca 52 000 Kč. Vše viz Informační systém o průměrném výdělku (2019). Aktuální výsledky šetření. Získáno z: http://bit.ly/2PxXFMs

[9] Přesný údaj za země OECD je 91 %. Průměrný plat českého učitele na druhém stupni ZŠ ve srovnání s průměrnou mzdou vysokoškolsky vzdělaného zaměstnance dosahoval v roce 2017 61 %. IDEA.cz (2019). Platy českých učitelů: nová naděje. Získáno z: http://bit.ly/2PxXFMs

[10] Zde je však nutné ještě dále promyslet praktické vymezení objemu prostředků pro “základ” a “motivační složku” platu jednotlivých ped. pracovníků na dílčích vzdělávacích stupních a s ohledem na role ped. pracovníků (řídící, ostatní ped. prac. atd.). 

[11] Zákony pro lidi (2019). Zákon o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Získáno z: http://bit.ly/2YEI3Lt.

[12] Zákony pro lidi (2019). Nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Získáno z: http://bit.ly/37ADGnT

[13] Stanovený cíl výše platů pedagogických pracovníků na úrovni 90 % průměrné mzdy vysokoškolsky vzdělaného zaměstnance i ideální průměrný poměr alokace prostředků na základní a motivační část platů je samozřejmě možné zachovat i v současném systému vymezení platů ped. prac. dle platových tříd a platových stupňů. Zároveň je možné na současný systém navázat i zvýšení odměňování na základě postupu v rámci systému profesní podpory a rozvoje učitele (kariérního systému) stavějícího na požadavcích profesního či kompetenčního rámce (tak jak bylo mimo jiné navrhováno v rámci tzv. kariérního řádu – viz MŠMT (2019). KARIÉRNÍ ŘÁD – PROFESNÍ ROZVOJ PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ. Získáno z: http://bit.ly/37YIYKQ). Přesto však EDUin tento systém nepovažuje za zcela ideální, neboť není z pohledu odměňování příliš motivující k vstupu do výkonu učitelské profese.

[14] MŠMT (2019). INFORMAČNÍ MATERIÁL K REFORMĚ FINANCOVÁNÍ. Získáno z: http://bit.ly/2Phg9lz.

1 komentář u „Reforma financování regionálního školství: Implementace a využití významné změny k navýšení a zacílení prostředků směřovaných do školství“

  1. Každý rozumný hospodář investuje do své budoucnosti, v případě státu je to do vzdělávání nastupující generace. Otázkou je, zda stát založený na plnění přání občanů podle průzkumů, je dobrým hospodářem. Zažil jsem od roku 1989 všechny vlády, pro všechny ve volební kampani bylo školství prioritou … Je dobře, že v současnosti platy ve školství rostou, ale pořád je to málo. A za druhé, plošné přidání nevede ke zvyšování kvality, tahouny tím otrávím, a ti, co jsou ve vleku, budou dělat pořád stejně rutinně, jen za více peněz. A přitom právě ti první nemají problém ze školství odejít jinam, na rozdíl od těch druhých …

Napsat komentář