Krajské volby 2020: Vzdělávání jako zanedbané téma regionální politiky a role krajů v další profilaci oborové struktury středního školství

V roce 2020 na podzim proběhnou volby do krajských zastupitelstev, jež se mohou velmi silně dotknout stavu vzdělávání v ČR. Jak jsme již zmínili v předchozích tématech, kraje jsou klíčovým prvkem v řízení vzdělávacího systému, neboť zřizují střední školy, jeden z nejvíce problematických článků vzdělávací soustavy v ČR (viz kapitola o struktuře vzdělávacího systému). Struktura středních škol se v různých krajích významně liší, a to zejména poměrem nabídky všeobecného vzdělávání a odborně zaměřených studijních programů, dále kapacitou víceletých gymnázií, ale také vzájemnou provázaností s navazujícím terciárním stupněm vzdělávání a dostupností vysokoškolského studia. Například v Praze či Brně je významně vyšší dostupnost všeobecně orientovaného vzdělávání na úrovni středních škol, což zajišťuje lepší perspektivu pro absolventy v roli uchazečů o studium na VŠ.[1]

Současné krajské koncepce rozvoje vzdělávání, jež by měly navazovat na celostátní strategie a dlouhodobé záměry, v souladu s těmito dokumenty problematiku struktury středního školství a provázanosti s primárním a terciárním stupněm vzdělávání neakcentují. Jediným prvkem, který se v tomto smyslu objevuje v krajských koncepcích (dlouhodobých záměrech), je omezování kapacit víceletých gymnázií, ovšem bez adekvátního řešení dostupného všeobecného vzdělávání v rámci studia na jiných typech středních škol. Koncepce se od sebe zároveň velmi významně liší. V případech některých krajů (Karlovarský[2], Moravskoslezský[3]) se lze důvodně domnívat, že cílem bude snížit počet maturujících středoškoláků ve prospěch učebních programů pod tlakem místní průmyslové lobby a aktuálních potřeb zaměstnavatelů.

Se změnou financování by se měla částečně snížit role krajů jako aktivních článků měnících podmínky financování škol v jejich působnosti. Rozdíly ve výši tzv. krajských normativů vytvářejí dlouhodobě nerovnost v podmínkách pro naplňování výchovně-vzdělávací role škol: finanční podpora se kraj od kraje často výrazně lišila (viz předchozí témata).

Krajské volby budou důležité z hlediska toho, zda dojde k posunu v kvalitě a hloubce programů politických subjektů v oblasti vzdělávací politiky. Poslední krajské volby, které proběhly v roce 2016, byly po této stránce charakteristické spíše povrchními, nesourodými a nepříliš koncepčními návrhy[4] a další vývoj krajské politiky ukázal, že až na výjimečné pokusy o hledání možné podpory vzdělávání (Jihomoravský kraj a částečně započatá podpora role ředitelů) se během probíhajícího funkčního období nepřihodilo nic zásadně významného. Naopak, silně prosazovaný požadavek Asociace krajů ČR na zavedení cut-off skóre poukázal na vysoce kontroverzní pojetí vzdělávací politiky jako nástroje pro uspokojování okamžité poptávky trhu práce, což odporuje smysluplnosti veřejného vzdělávání v jeho různých významech (individuální rozvoj, sociální a kulturní i ekonomický dopad). 

Spor mezi MŠMT a významnou částí odborné veřejnosti s Asociací krajů ČR, týkající se zavedení tzv. cut-off skóre (nepodkročitelného minima) v přijímacích zkouškách na SŠ, k němuž došlo v letech 2018 a 2019, přinesl konkrétní konsekvence. Jak jsme zmínili v událostech 2019, byť se Asociaci krajů ČR, za kterou hovořili zejména její tehdejší předsedkyně a hejtmanka Karlovarského kraje Jana Mračková Vildumetzová a hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák, nepodařilo cut-off skóre prosadit, tlak na MŠMT způsobil, že ministr Robert Plaga následně souhlasil s tím, že kraje získají novelou školského zákona pravomoc určovat kvóty jednotlivých středoškolských oborů.[5] Dosavadní praxe byla taková, že tuto pravomoc měli svrchovaně ředitelé středních škol, kteří kapacitu otevíraných oborů se zřizovateli pouze konzultovali. 

Jak jsme již uvedli, v praxi to znamená, že kraje budou moci omezovat či navyšovat kapacitu středoškolských oborů podle aktuálního uvážení (politického či vlivového zadání), a to ještě efektivněji než v případě zavedení cut-off skóre, u nějž by záleželo na úrovni jeho nastavení. Je pravděpodobné, že zejména u těch krajů, které se v rámci svých koncepcí netají snahou navýšit počty učňů (Karlovarský) dojde k efektivnímu využití této pravomoci, zatímco v jiných krajích nedojde ke změně praxe. Novela školského zákona, která provádí danou změnu, však prozatím leží před prvním čtením v PSP ČR.[6] Jaké by mohly být reálné dopady, to se dá v současnosti velmi těžko odhadnout. Lze předpokládat, že v případě omezení přístupu k maturitnímu vzdělání v daném kraji bude část uchazečů a jejich rodičů hledat možnosti v krajích sousedních.

Z dlouhodobého hlediska může výrazná změna v dostupnosti maturitního vzdělání posílit tendence k vylidňování těch krajů, které tímto trendem již trpí (opět Karlovarský) ve snaze rodin zajistit svým dětem dostupnost vyššího vzdělání. Takový vývoj, společně s omezením vzdělání, může zvýšit už dnes významné rozdíly v kvalitě života v jednotlivých krajích, ať už dáno demografickou strukturou, nabídkou a poptávkou na trhu práce, kulturními příležitostmi, komunitní aktivitou atp. Právě u těch krajů, které by měly naopak hledat řešení, jak dostupnost vyššího vzdělání zajistit a jak vytvořit příležitosti pro obyvatele s vyšším vzděláním, panuje obava z toho, že vyjdou vstříc tlaku části zaměstnavatelské lobby, požadující více absolventů s nižším středoškolským vzděláním (ukončeného vyučním listem).

Ve vztahu ke všem nastíněným tématům tohoto auditu a pozicím organizace EDUIn by bylo z pohledu krajských voleb a vítězných politických stran ideální především akceptování a podpora cílů, opatření a nástrojů vzdělávací politiky pro následující období částečně vyjádřených v připravované Strategii 2030+ a především v tématech tohoto auditu. Zároveň je velmi klíčová přímá spolupráce v dílčích aktivitách spojených s budováním středního článku podpory školám v území či další proměně oborové struktury středních škol (viz výše). 


[1] Vše viz NÚV (2019). STRUKTURA ŽÁKŮ VE STŘEDNÍM ODBORNÉM A VYŠŠÍM ODBORNÉM VZDĚLÁVÁNÍ V ČR. Získáno z: http://bit.ly/2sZ1rY4

[2] Karlovarský kraj (2019). Dlouhodobý záměr vzdělávání Karlovarského kraje. Získáno z: http://bit.ly/36zm7oc

[3] Moravskoslezský kraj (2019). Dlouhodobé záměry. Získáno z: http://bit.ly/2Tc7iEh. 

[4] EDUin (2016). Hodnocení výsledků krajských voleb 2016 z hlediska vzdělávání. Získáno z: http://bit.ly/2FtLrjx.

[5] Asociace krajů (2019).MINISTR ŠKOLSTVÍ A PŘEDSEDKYNĚ ASOCIACE KRAJŮ ČR DOŠLI KE SHODĚ OHLEDNĚ MEMORANDA O BUDOUCNOSTI VZDĚLÁVÁNÍ. Získáno z: http://bit.ly/2s67BoO

[6] PSP ČR (2019). Sněmovní tisk 309 – Novela z. – školský zákon. Získáno z: http://bit.ly/2OPA4rw.

1 komentář u „Krajské volby 2020: Vzdělávání jako zanedbané téma regionální politiky a role krajů v další profilaci oborové struktury středního školství“

  1. Vždy bude záležet, kdo bude na krajích vládnout a jak tací vládci budou uvědomělí. A zase je to o lidech. Jistě mají různé regiony různé problémy, ale Česká republika není zase tak velká, sama je spíše větším regionem. Decentralitzace má své výhody, ale také značné nevýhody. Také vysoká autonomie ředitelů škol a škol samotných je velmi pozitivní, když máte uvědomělé vedení a učitele ve škole, kdy tam jsou schopni využít nabízené možnosti. Na druhé straně ale může docházet k projevům zpátečnictví, zatěžování žáků a studentů látkou, která jde nad rámec RVP jen proto, že učitel chce mít ze svých studentů chodící encyklopedie, a chce, aby uměli to samé co on, a nejlépe o trochu víc, přitom však zapomíná, že student má další předměty, o nichž dotyčný už sám nic neví (po maturitě sám zapomněl, pokud to kdy věděl), a že tyto další předměty učí možná podobně ambiciózní a svým způsobem zaslepení učitelé. Také na krajích a ředitelnách se objevují podobné tendence, a tak je dobrý student ten, co sedí prkenně v lavici, papouškuje mnohdy nepotřebné informace a nezlobí. Chtít prosadit něco „shora“ je tak nesmírně obtížné, a první náraz je na kraji, pak v ředitelně a nakonec i v samotné třídě. Tomu dle mého nepomohou ani střední články. Je pochopitelně rozdíl, když má zřizovatel desítky škol, k tomu odbor školství, anebo školu zřizuje menší obec, kde v zastupitelstvu a na úřadě někdy není ani jediná osoba, která je alespoň trochu kompetentní v oblasti vzdělávání.
    Dle mého neexistují jednoduchá řešení, neboť školství je především o lidech, které v něm působí, a těch je de facto celá populace, školství „rozumí“ každý, rodič, prarodič, a každý má svůj pohled, ovlivněný svými osobními zkušenostmi a získanými či převzatými názory. Navíc mnohdy vidí jen v úzkém průzoru své profese, svého dosaženého vzdělání, své povahy, a nedokáže se na systém vzdělávání podívat jako na celek, a už vůbec ne s perspektivou vývoje společnosti jako takové. A tak ti aktivní a kreativní budou svádět boj s malostí a hloupostí, s malým rozhledem až do skonání věků.

Napsat komentář