Nedostatečná, opožděná, někdy i nejasná informovanost učitelů a veřejnosti o konkrétních krocích a záměrech MŠMT při realizaci vzdělávací politiky (s výjimkou S2030+ a reformy financování reg. školství); znovu se opakující problém při zavádění systémových změn

Vysoce problematická se ukazuje komunikace záměrů MŠMT ve věci společného vzdělávání. Částečně z toho důvodu se dařilo v době důležité novely školského zákona v roce 2016 vést deníku Blesk bezprecedentní, manipulativní kampaň týkající se této reformy. Informování o těchto krocích bylo nedostatečné, podobně je tomu i u jiných témat. Za výsledek lze považovat stav veřejného mínění, které je většinově již tři roky výrazně proti začleňování dětí se speciálními potřebami do běžných základních škol (viz Tisková zpráva CVVM). Postoje pedagogických pracovníků k předmětné novele z roku 2016 zjišťovala studie UPOL, která ukázala „příkop“ v názorech mezi pedagogy na speciálních a běžných ZŠ. Do značné míry lze vinit komunikaci ze strany MŠMT, spíše než změny meritorně, jak ukázaly výsledky studie. Respondenti v názorech (nikoliv pak nutně v praktické interakci s žáky) více reflektují prezentaci („velký přesun žáků ze speciálních škol“) než následnou realitu.

ČŠI konstatuje ve výše odkazované tematické zprávě o zavádění změn ve prospěch společného vzdělávání, že informovanost škol je jedním z problémů reformy. Lze považovat za pozitivní vývoj fakt, že zlepšení informovanosti pedagogů a veřejnosti je součástí Akčního plánu inkluzívního vzdělávání na období 2019-2020. V posledním roce šlo v oblasti nekvalitní komunikace vzdělávací politiky / zavádění systémových změn jmenovitě o nedostatečnou informovanost týkající se revize RVP, která vyústila až do zastavení celého procesu. Nebo diskusi o zavedení cut-off skóre (viz Události v roce 2019).

Naopak je nutné ocenit otevřenost přípravy klíčového strategického dokumentu na další dekádu Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (opět viz Události v roce 2019).

Dále je – především od roku 2019 – nutné ocenit aktivitu a komunikaci MŠMT ve věci přípravy reformy financování regionálního školství.

Stále platí, že MŠMT nemá žádný přímý a komplexní komunikační kanál vůči ředitelům škol a již vůbec ne vůči samotným učitelům. Naděje pro jeho vytvoření je vkládána do diskutovaného středního článku podpory školám v území.

1 komentář u „Nedostatečná, opožděná, někdy i nejasná informovanost učitelů a veřejnosti o konkrétních krocích a záměrech MŠMT při realizaci vzdělávací politiky (s výjimkou S2030+ a reformy financování reg. školství); znovu se opakující problém při zavádění systémových změn“

  1. Asi nikoho nepřekvapí, že tohle tvrzení chlácholivě nachází viníka v „nedostatečné či nekvalitní komunikaci MŠMT“ při implementaci společného vzdělávání. Musel bych souhlasit, kdybych neznal fakta. Dosud bezprecedentně aktivní kampaň s velmi častou přítomností ministryně a náměstků (2x 14 celokrajských shromáždění ředitelů škol, 2 roky předem intenzivní školení skoro stovky certifikovaných lektorů do krajů, kteří vzdělávali další; 2x 2 velká shromáždění a informování výchovných poradců; u psychologů, speciálních pedagogů pak desítka vzdělávacích akcí nad konkrétními tématy tzv. inkluze. Nakonec speciální rubrika textů, metodik, ukázek k tématu na webu MŠMT např. průvodce společným vzděláváním pro ředitele ZŠ krok za krokem – po roce a půl bylo rozhodnuto, že je materiálů už tolik, že postrádá smysl přidávat další. A minimálně deset speciálních jednání s klíčovými odbornými asociacemi atd.
    Je evidentní, že problém není v informovanosti. Sám jsem to formuloval v konfrontaci s nesmysly, které mně lidé říkali, tak, že jsme již zavrhli psanou kulturu (nikdo nic nečte, zejména ne to, co přesahuje 2 stránky) a přešli na kulturu řetězově orální („Ale Máňa povídala, že „). Hlavně se však v r. 2015 prudce změnilo celospolečenské klima: hartekultura, migrační hysterií „legitimizovaná“ xenofobie, veřejně opakované výroky o parazitních pobíračích dávek a samozřejmě ve vzdělávací oblasti upozorňování na to, že „inkluze je kvůli pár Romům, co na nás bonzovali ve Štrasburku“ atd.
    Kampani Blesku a lobistů z praktických škol a jejich praktikám nešlo slušnou formou čelit. To samozřejmě neznamená, že zavádění společného vzdělávání neprovází jako všude ve světě řada problémů, na které je třeba reagovat. Pořád ale platí „inkluzi zrušit nelze, lze ji jen hodně dětem, učitelům i rodičům zkomplikovat“ .

Napsat komentář